Když lidé poprvé spatří Chateau de Brissac ve francouzské provincii Anjou, téměř vždy je napadne, že vypadá jako vystřižený z romantické pohádky. Noci na zámku pro některé návštěvníky ale příliš pohádkové nejsou.
Zdejší obyvatelé z druhého břehu je totiž vyděsí k smrti.
Ne nadarmo se zámku Brissac říká „Obr na Loiře“. Zámek v údolí této řeky v sobě ukrývá celkem 204 místností, které jsou poskládány v sedmi podlažích. To z něj také činí nejvyšší zámek Francie. A to zdaleka není jediné nej, kterým se pyšní.
Je bezpochyby i jedním z nejkrásnějších a také nejstrašidelnějších. Brissac je původně jako hrad postaven už v 11. století. Během 15. století je však společně s více než 60. dalšími stavbami přestavěn na zámek na přání krále Reného z Anjou (1409–1480).
Ve stejné době se na zámku odehrává ještě jiná událost, která tu podle všeho zanechá následky po celá další staletí. Pověst vypráví příběh s již tradiční zápletkou o nenaplněném manželství a zakázané lásce s tragickým koncem.
V tomto případě však v žilách hlavních aktérů koluje urozená, ba dokonce královská krev a příběh je navíc zcela doložen. Jeho pravdivost potvrzují také duchové milenců, kteří dodnes bloudí chodbami zámku.
DUCH PEČUJE O VLASY
Za noc na zámku zaplatíte zhruba tolik, jako za týdenní pobyt na vyhřáté středomořské pláži. Přesto se najdou turisté, kteří jsou ochotni do krátkého pobytu na strašidelném zámku investovat. A obvykle nejsou zklamáni.
Zatímco současní obyvatelé jsou již na projevy zdejších tajemných sil zvyklí, mnoho hostů prožívá okamžiky hrůzy. Zvláštní událost se přihodila při návštěvě jistého manželského páru z Irska. Muž už se připravoval ke spánku, když uslyšel, jak jeho žena střídavě pokládá na polici v koupelně hřeben a kartáč a ozývá se typický zvuk rozčesávání dlouhých hustých vlasů.
Takových, jaké má i jeho žena. Rozhodne se tedy, že na ní počká. Ale tentokrát se zdá být čekání nekonečné. „Bude ti to trvat ještě dlouho?“ zavolá na ženu netrpělivě. Dostává přitom nečekanou odpověď.
„Jsem už v posteli,“ volá jeho žena z ložnice. Kdo si tedy v koupelně kartáčoval vlasy? Další návštěvníky v brzkých ranních hodinách probouzí ženský křik nebo steny. Ti citlivější pak bojují s nepříjemným zužujícím pocitem.
Co je příčinou těchto jevů?
DVOJNÁSOBNÁ VRAŽDA
Hrad během své existence prochází mnoha válkami. Jako v mnoha jiných případech byla však láska tou nejsilnější mocí, která jej poznamenala. V 15. století zámek obývá normandský šlechtic Jacques de Breze (1440–1494) a jeho žena Charlotte (1446–1477), nelegitimní dcera krále Karla VII. (1403–1461).
Jejich manželství není šťastné a jednoho dne Jacques najde svou krásnou ženu v náruči jednoho ze svých lovců. Podle jiné verze se dokonce Charlotte a její milenec oddávají svým tužbám v pokoji vedle ložnice jejího muže tak hlasitě, že ani nedokáže usnout.
Jisté je, že nevěru podváděný manžel neunese a od oné noci již Charlotte ani jejího milence již nikdo nikdy nespatří. Názory na to, co se s nimi stalo, se rozcházejí. Podle jedné verze Jaques oba milence na místě ubodá stovkou ran svou šavlí.
Jiná podoba příběhu končí tak, že je Charlotte svým mužem uškrcena ve věži. O pravdivosti první možná svědčí zjevení, které se dodnes potuluje chodbami hradu.
ZELENÁ DÁMA
Příznak, který se zjevuje zejména v zámecké věži s kaplí, má nádherné rudé vlasy. Je to žena oděná v drahých zelených šatech, díky nimž je známá jako Zelená dáma. Ale v její tváři je cosi děsivého. Místo očí a nosu má jen zející černé díry, což jí propůjčuje vzhled dávno mrtvého těla.
Z hrudi jí trčí šavle kterou se vždy marně snaží vytáhnout. Promítají snad kamenné zdi obraz dávné vraždy, který se do nich nějakým způsobem vstřebal? Podle záhadologů to není nemožné. „Některé scény nebo události zůstávají na určitém místě navždy zapsány.
Později se stane, že se celé příběhy či události v určitém momentě znovu přehrají stejně jako magnetofonová páska nebo videofilm a lidé naší doby se pak stanou bezděčnými diváky,“ vysvětluje současná česká spisovatelka Magdalena Zachardová.
„To by bylo celkem přijatelné vysvětlení, pokud by byl odhalen princip jejího vzniku či moment, který podobný mechanismus spouští,“ dodává. Ani návštěvníci, kteří se ze strachu z přízraku drží od věže dál, nejsou mnohdy ušetřeni.
V brzkých ranních hodinách se tu ozývá křik umírající ženy. Jindy jsou tu prý naopak slyšet vzdechy nevěrné Charlotte a jejího milence, které tolik podráždily Jacquese de Breze, že se rozhodl oba zabít.
