V dubnu 1749 stane před oltářem na první pohled nesourodý pár – básník a kazatel metodistického hnutí Charles Wesley (1707–1788) a o 19 let mladší Sarah Gwynneová (1726–1822), které nikdo neřekne jinak než Sally.
Charles má zatím na rtech úsměv.
Společně se zakladatelem metodistů (protestantského hnutí), bratrem Johnem Wesleym (1703–1791) s potěšením pozorují, jak se skupina jejich následovatelů rozšiřuje.
O pouhých pět let později ale přibude na Charlesově čele vráska. Jak vyplyne až z o několik století později publikovaného dopisu, jedna z hlav metodistické církve dojde k závěru, že je konec světa nadosah.
Hudba je v genech
Zatímco v dalších pokojích domu pilně cvičí synové Charles Wesley mladší (1757–1834), a Samuel Wesley (1766–1837) na hudební nástroje, jejich otec se dobral i přibližného data, kdy se má apokalypsa udát – má jím být rok 1794. Alespoň to vyplývá z dodnes dochovaného dopisu psaného 25. dubna 1754.
Naštěstí se mýlí, podle Bible sestavený výpočet se netrefí. Může tak sledovat, jak se z jeho nadaných synů stávají dokonalí varhaníci a skladatelé. Hudební geny podědí i vnuk Charlese staršího, Samuel Sebastian Wesley (1810–1876).
Stane se nejvýznamnějším britským skladatelem 19. století. Svému dědečkovi ale o jeho omylu již říct nestihne.
