Každý z nás někdy zírá, případně vůbec nevěří vlastnímu zraku. Kulí oči, valí bulvy, překvapením mu padá čelist… Ten, kdo chce všechny tyto rysy okamžitého úžasu shrnout do jednoho přirovnání, zkrátka a stručně pronese, že je jako v „Jiříkově vidění“. Proč?
Slovní spojení „Jiříkovo vidění“ je v původní podobě popis legendy, která se týká prastarého poutního křesťanského místa – ostrova v jezeře Lough Derg v severozápadním Irsku. Tato mysteriózní lokalita je rovněž známa pod názvem Očistec sv. Patrika.
Putování šlechtice Jiříka
Ve středověku byla velmi populární povídka o putování jistého uherského šlechtice Jiříka záhrobím. Ta byla ovšem sepsána podle rozsáhlejšího a staršího latinského díla Visio Georgii ze čtrnáctého století.
Kající se rytíř nejprve putuje do Irska, aby navštívil Očistec sv. Patrika. Potom se vypraví do říše mrtvých. To, co tam spatří, jsou právě ona „vidění“.
Až do devatenáctého století byl tento varovný i mravoučný příběh vydáván jako oblíbená knížka lidového čtení. Motiv „Jiříkova vidění“ u nás proslavila i báchorka dramatika Josefa Kajetána Tyla (1808-1865).
Záhadný autor i dílo
Záhadou zůstává, proč, za jakým účelem nejstarší příběh „Jiříkova vidění“ vznikl. Kdo je jeho autorem, který se tak vyžíval v barvitých způsobech mučení? Podle hlavního hrdiny bychom se mohli domnívat, že autor pocházel z Uher – dnešního Maďarska.
Nyní se ale soudí, že autorem Visio Georgii byl patrně jeden provensálský poustevník řádu sv. Augustina.
Ten se rozhodl, že definuje základní křesťanské hodnoty prostřednictvím tohoto hororového textu. Nevinné rčení o „Jiříkově vidění“ je ve skutečnosti děsivým pohledem do očistce na jezerním ostrově v Irsku.
