Dost možná, že lidstvo dříve otevře první taneční bar na povrchu Marsu, než se dobereme poznání, co znamenal záhadný jev jménem tarantismus – fenomén extatického tance ze středověké Itálie. Tanec a hudba měly údajně uzdravovat po kousnutí pavoukem. Bylo tomu skutečně tak?

Jev zvaný tarantismus byl popisován v jižní Itálii od počátku středověku. Zdá se ale, že jeho kořeny sahaly mnohem hlouběji do minulosti. O co se jedná? Oblasti okolo Středozemního moře byly vždy lokalitami, kde se dařilo pavoukům.

Patří k nim i pro člověka nebezpečné druhy slíďáka tarentského (Lycosa tarantula) či snovačky jedovaté (Latrodectus mactans)  – populární středomořské „černé vdovy“. Při kousnutí těmito pavouky existovala prý jediná pomoc: hudba a tanec.

Záhada tarantismu

Terapie praktikovaná po kousnutí slíďákem a snovačkou však nebyl jen obyčejný tanec. Lépe by se slušelo použít výrazy „taneční mánie“ nebo „hysterický tanec“. Lidé tančili nejen celé hodiny, ale i dny.

Jakoby je neznámá síla nutila tančit až do úplného vyčerpání. I z toho důvodu se vědci domnívají, že tarantismus měl ve skutečnosti jen pramálo společného s pavoučím kousnutím. Ostatně, už lékaři před stovkami let chtěli této záhadě přijít na kloub.

Nechávali se tak před svědky kousnout pavoukem. Co byste řekli… Tancovali? Netancovali! Nicméně, v regionech Sicílie, Apulie či Kalábrie postihoval tarantismus desítky až stovky lidí ročně.

Co tedy způsobovalo extatické stavy a trans u tanečníků, když to nebyl pavoučí jed?

Bakchanálie v ilegalitě?

Se zajímavou hypotézou přichází v první polovině 20. století britský spisovatel a znalec přírody John Crompton (1893-1972). Podle něho je tarantismus pouze projevem starověkých obřadů, takzvaných bakchanálií.

Tyto mystické svátky nevázaného veselí, nezřídka i orgií, byly římskými úřady ve druhém století před naším letopočtem zakázány. Crompton se domníval, že bakchanálie na území Apeninského poloostrova jen tak nezmizely, pouze přešly do ilegality.

První zmínky o tarantismu v 11. století jsou pak opětovným vstupem těchto tajných starověkých obřadů na veřejnost. Pavoučí kousnutí byla jen záminka. Chcete se nevázaně bavit a veselit jako kdysi vaši praprapředkové v době mocného Říma?

To se jistě přísné katolické církvi příliš líbit nebude, protože v tom uvidí oslavu dávných pohanských kultů…

Co uděláme? Prohlásíme, že nás kousl pavouk a jen tanec a hudba nás dokážou zachránit. Pokud by tomu tak bylo, pak by byl fenomén tarantismu jen kamufláží pro starověké bakchanálie s výraznými rysy masové hysterie a kolektivního psychogenního onemocnění.

Bude jednou taneční bar na Marsu? Určitě! Přijdeme na kloub tanečnímu šílenství – tarantismu? Kdoví…