Jedné temné letní noci roku 1348 přijíždí na jihofrancouzský hrad Chateau de Rocca Sparviera neapolská královna Johana I. Její příjezd je pro místní obyvatelstvo pohromou. Jsou nuceni královnu i celý doprovod živit.
Potravin je brzy nedostatek a lidé z podhradní vesnice proto vymyslí ďábelský plán…
Neapolská královna Johana I. (1326/1327–1382) je v roce 1348 obviněna z podílu na vraždě svého manžela kalábrijského vévody Ondřeje (1327–1345). Ačkoli královna od počátku všechna obvinění odmítá, situace se v průběhu let začíná obracet proti ní.
Vévoda Ondřej byl totiž bratrem maďarského krále Ludvíka I. (1326–1382) a ten přísahal, že se Johaně pomstí. Do Neapole jsou vysláni maďarští vyzvědači a žoldnéři s cílem zadržet královnu a donutit ji k přiznání.
Královna však na jejich příjezd nečeká a raději se svými dětmi a služebnictvem prchne do své rodné Provence na hrad Rocca de Sparviera.
Hladomor a pomsta
Kraj kolem hradu je jen vyprahlá skalnatá pustina. To málo zemědělské půdy stačí sotva uživit obyvatelstvo blízké vesnice a malou posádku hradu. S příjezdem královny a jejího doprovodu se však situace radikálně mění.
Místní jsou pod pohrůžkou násilí donuceni odevzdat většinu svých těžce nastřádaných potravin a nadále celé osazenstvo hradu živit. Toto kruté rozhodnutí se pro většinu z nich rovná rozsudku smrti.
V podhradí tak brzy vypuká hladomor a lidé začínají osnovat plány, jak Johanu z hradu vyhnat. Když se navíc v okolí hradu objeví maďarští žoldnéři, kteří po královně pátrají, vymyslí obyvatelé vesnice plán, jak se královně pomstít.
Zrada vesničanů
Základem úspěchu je dostat Maďary do hradu. Jenže pevnost je dobře střežena. Královna si s sebou přivedla početný ozbrojený doprovod, který společně se stálou posádkou hradu a masivním opevněním tvoří těžko překonatelnou hráz.
Frontální útok tedy nepřipadá v úvahu. A tady přichází na řadu obyvatelé podhradí. Ti využijí jejich dobrých vztahů s královniným kaplanem, místním opilcem, který se často nalévá ve vesnické hospodě.
Akce je spuštěna na Štědrý den roku 1348, kdy je celý hrad zaměstnán oslavou Vánoc.
Děsivá štědrovečerní večeře
Když se namol opilý kaplan, který nemá o ničem ani tušení, vrací postranní brankou zpátky do hradu, několik vesničanů jde s ním. Stráž na hradbách nečeká žádnou zradu a pustí kaplana i vesničany dovnitř.
Jenže v tu chvíli vpadnou brankou do hradu až dosud ukrytí Maďaři. Rychle přemůžou stráž u vchodu a vydají se najít královnu. Ta je však zrovna mimo hrad v nedaleké kapli na mši. Maďaři jsou rozzuření a jejich strašlivou pomstu nakonec odnesou Johaniny děti.
Podle legendy jsou prý rozčtvrceny, načež maďarští žoldnéři donutí hradního kuchaře, aby je uvařil. Když se královna vrátí ze mše, jsou jí místo slavnostní štědrovečerní tabule servírovány její vlastní děti!
Naplněná kletba?
Žalem a vztekem zaslepená královna poté prokleje všechny vesničany i celý kraj:
„Přijde den, kdy tu všechny prameny vyschnou a už ani ptáček nezazpívá.“ A možná právě v souvislosti s tímto prokletím přijde v 16. století na zdejší kraj silné zemětřesení, kvůli němuž tu opravdu vyschnou všechny přírodní zdroje vody.
Vesnice i hrad jsou opuštěny a od té doby už jen chátrají. Dodnes se tak celému místu přezdívá Vesnice prokletých. Skutečně se vyplnila kletba zoufalé královny, nebo je všechno jen náhoda?
