Pokud vás zlobí, že se ulice či náměstí přejmenovávají po každé revoluci či jen dílčí změně politického klimatu, dejte si na mapu něco trvanlivějšího: zeměpisné názvy. Mezi nimi k opravdovým „konzervám“ patří jména řek. Jen pozor na Kelty na dávných paddleboardech!

Pravda, keltské bojovníky stojící na kmeni stromu s bidlem v ruce, už na našich vodních tocích nepotkáte. Přesto je i keltský duch stále přítomen v mnoha názvech říčních toků na území naší republiky.

Čím je řeka větší, tím je dána stabilnější záruka, že ponese nějaké dávné jméno. Co se týká potoků, tam jsou jména výrazně mladší. Platí to nejen u nás, ale i v sousedním Německu.

V dávných dobách, v časech neexistence zpevněných cest, byly řeky pro všechny civilizace ideální komunikací.

Od Ilyrů po Germány

Nejde jen o Kelty. Například název východočeské řeky Metuje je vysvětlován na základě ilyrského – indoevropského názvu pro střed: met. Metuje znamenala střední řeku ležící mezi řekami Úpou a Orlicí.

Ostatně, i samotný název řeky Úpy je vykládán z baltského nebo keltského slova označujícího řeku v obecném smyslu slova.

Po Ilyrech se na našem území objevují již zmiňovaní Keltové. Jim vděčíme za názvy řek Jizera a Ohře. Gemánského původu jsou u nás jména řek Labe a Vltava. Slovo Labe je slovanská obměna germánského jména Albí a znamenalo bílá.

Jméno Vltavy pochází z germánského Wilt-ahwa, což by se dalo přeložit jako dravá voda. Zajímavou možnost výkladu nabízí řeka Mže. Její název je vykládán dvojím způsobem: buď se spojuje s keltským jménem Maasy, nebo se vykládá z germánštiny jako „bažinatá voda“.

Epilog

Pokud budeme zkoumat původ názvů našich řek, měli bychom na jejich hladinách dávat pozor, protože před našimi zraky nebudou proplouvat pouze Keltové, ale i Ilyrové, Markomani, Kvádové a možná se tu a tam mihne i nějaký ten zabloudivší Říman.