Druhá světová válka byla pomyslnou „černou dírou“, ve které zmizela řada cenností, uměleckých děl a pokladů drahých kovů. Pátralo se po nich a stále pátrá pod zemí – i pod vodou!
Řada lidí se domnívá, že nacisté před pádem třetí říše využili hluboká alpská jezera jako obří mokré trezory. Důkazy, že tato tvrzení nejsou jen chimérami a blouzněním hledačů pokladů, pocházejí i z relativně nedávné doby.
Hluboké jezerní vody
Příkladem je jezero Königssee v jihovýchodním Bavorsku blízko německo-rakouské hranice, v okrese Berchtesgaden. Pokud vám jméno okresu zní povědomě, máte pravdu. Ano, toto místo je spojené s častými pobyty nacistických špiček včetně vůdce Adolfa Hitlera.
Hloubka jezera se v některých částech blíží hodnotě dvě stě metrů.
O tom, že ani v současnosti není snadné zkoumat takto hluboká alpská jezera, svědčí komplikace provázející hledání vraku vozidla, které se na zamrzlé jezerní hladině probořilo v roce 1964. Automobil, včetně ostatků řidiče, byl objeven až v roce 1997 pomocí speciální miniponorky. Do současnosti se jej však nepodařilo vyzvednout.
Dlouhé stíny nacismu
Nedávno se ovšem jezero Königssee stalo předmětem dalších výzkumů realizovaných pod vodní hladinou. Tentokráte se však nehledalo ztracené vozidlo, ale nacistické zlato!
Zájem úřadů, hledačů pokladů i historiků totiž upoutala senzační událost, které se ráda ujala média v mnoha evropských zemích. Teprve šestnáctiletá plavkyně učinila v mělké jezerní vodě mimořádný objev. Nalezla totiž zlatou cihličku o váze půl kilogramu.
Znovu se tak rozvířily debaty o ukrytém nacistickém zlatě v lokalitě Alp. Bylo by totiž pošetilé předpokládat, že by se k jezeru někdo vypravil jen proto, aby zde na mělčině odhodil jedinou zlatou cihličku.
Spíše se zdá, že nalezené zlato kdysi nedopatřením vypadlo z neznámého plavidla při transportu na místo, kde jezerní dno klesá do maximální hloubky. Kdo takové plavidlo na jezero vyslal? Může někdo znát pravdu o tom, co se skrývá v hlubinách jezera?
Historie Berchtesgadenu i éra nacistické třetí říše má dlouhé stíny, které mohou sahat až do dnešních dnů.