Nechvalně ji proslaví kniha a film Šifra mistra Leonarda. Jaká je pravda o Opus Dei?

Podle svých vlastních slov osobní papežská prelatura Opus Dei „doplňuje práci místních církví tím, že nabízí přednášky, rozmluvy, duchovní cvičení a pastorační péči, která pomáhá lidem rozvíjet jejich osobní duchovní život a apoštolát.“ Lidé, kteří nahlížejí této tajuplné organizaci uvnitř katolické církve pod pokličku, ale hovoří o něčem jiném.

Vypráví o sebetrýznění, které členové praktikují, o totalitních a sektářských praktikách a o tom, že fanatičtí přívrženci tohoto hnutí, kterých je na světě již přes 90 000, působí jako jakási vatikánská tajná služba.

Papežovi fanatici

Opus Dei, celým názvem Prelatura Svatého Kříže a Opus Dei, vzniká v roce 1928 ve Španělsku.

Jeho zakladatel Josemaría Escríva (1902–1975), kterého už mezitím členové Opus Dei sotva 17 let po jeho smrti zvládli protlačit k vyhlášení za blahoslaveného a později i za svatého, chtěl mít nástroj k cílenému zapojení mladých schopných intelektuálů do činnosti církve.

Z tohoto základu začíná hnutí raketově růst po celém světě a verbuje do svých řad především mladé, dobře vzdělané a oddané laiky – muže i ženy. Ti skládají slib celibátu a podřizují se celým svým životem vedení řádu.

Franco a Pinochet

Během svých na církevní poměry nedlouhých dějin se Opus Dei, která je podřízena jen a pouze papeži, několikrát dostává na politicky velmi tenký led.

Za španělské občanské války se uchyluje pod ochranu Francova režimu, který až do roku 1975 vede silně pravicovou diktaturu, která je inspirována Hitlerovým Německem a Mussoliniho Itálií. Členům Opus Dei imponuje na diktatuře smysl pro pořádek a disciplínu.

I v Jižní Americe tíhnou příslušníci této prelatury k podpoře pochybných vůdců – například generála Augusta Pinocheta (1915–2006). Ostatně členové Opus Dei v několika jihoamerických diktaturách zastávají vysoké vládní pozice.

Svatá bolest

Každý člen Opus Dei je povinen ráno, hned jak vstane, znovu před Bohem deklarovat svou úplnou poslušnost tak, že zvolá „Serviam!“, což znamená „Sloužím!“.

To ale zdaleka není všechno, aby se cvičili v odolnosti, tříbili svou vůli a dokazovali svou oddanost, věnují se členové Opus Dei ve velké míře sebetrýznění.

Bývalí členové vypráví o tom, jak se příslušníci Opus Dei každý týden sami bičují pětiocasými důtkami a každý den kromě neděle a svátků nosí minimálně dvě hodiny denně opasek z kovových kroužků se zpětnými háčky, který se zakusuje do masa a působí bolest.

Zakladatel Opus Dei, Josemaría Escríva, v jednom z textů určených svým ovečkám píše doslova: „Blahoslavená budiž bolest. Milovaná budiž bolest. Posvěcená budiž bolest.

Oslavená budiž bolest!“ Není proto divu, že Opus Dei bývá často označováno za jakousi vnitrokatolickou sektu.

Vstup do Boží armády

Opus Dei ale prosluje i svou agresivní náborovou taktikou, zejména mezi mladými studenty. „Nabádali naše děti, aby přerušily kontakty s rodinou či ho udržovali jen formálně,“ líčí znechucení rodiče.

Religionisté na základě zpráv bývalých členů říkají, že v Opus Dei se praktikuje manipulační technika zvaná „bombardování láskou“ – nově příchozí člen nebo adept je zahrnut pozorností a „láskou“ do té doby, než se na sdružení pevně naváže a plně se podřídí jeho vedení. Pak je pozornost nahrazena vyžadováním striktní disciplíny a plnění úkolů.

Do vysokých míst

Nenápadný rodový dům v pražské ulici U Písecké brány na Hradčanech byste snadno přešli. Máloco nasvědčuje tomu, že se zde nachází české vedení významné křesťanské organizace. Vedení Opus Dei zřejmě nestojí o pozornost. A co je jeho hlavním cílem u nás?

To se můžeme jenom dohadovat. Na svých stránkách publikuje Opus Dei jenom všeobecná prohlášení o podpoře rodiny a šíření víry, ale zkušenost z jiných zemí ukazuje, že jeho vedení může sledovat politické ambice.

Mnohaletou strategií Opus Dei je využít toho, že jeho členové jsou v celibátu a zcela oddaní hnutí, a podporovat je v co nejvyšším společenském vzestupu. A to se týká i politiky.

Kdo je v Opus Dei?

Na svých webových stránkách se k tomu – když člověk umí číst trochu mezi řádky – prelatura vlastně sama přiznává. Píše zde: „Jsou členové Opus Dei aktivní v politice? Členové jsou aktivní v jakékoliv čestné činnosti.

Jako dobří občané projevují aktivní zájem o společné dobro, ačkoliv velká část z nich nejsou politicky aktivní profesionálně.

Ti, kteří se stali aktivními politiky, se řídí osobním přesvědčením a zodpovídají za sebe.“ Vzhledem k tomu, co víme o totálním podřízení svobodné vůle členů vedení Opus Dei, zní toto prohlášení jako studená sprcha.