Proč domorodci riskovali životy, aby sochy vytesali přímo ze skály a pak je dopravili ostrovem desítky kilometrů daleko? Nebo s tím nemají lidé nic společného?

Rýče archeologického týmu Thora Heyerdahla, který v 50. letech řídil na ostrově vykopávky, se zakusují do země. „Máme ji,“ zazní z úst domorodců, kteří týmu pomáhají. Moai spatří po stovkách let světlo světa.

„Je to socha s vousy a v klečící poloze, což je mezi sochami moai jedinečné. Tukuturi je vytvořena z červené sopečné strusky,“ popsal svůj objev Heyerdahl.

Dnes je na ostrově 887 takových soch starých až 1500 let, tedy z doby, kdy na Velikonoční ostrov připluli  Polynésané. „Normální kameník si nechá dovézt kámen do dílny a vytesá sochu.

Jenže domorodci tesali sochy přímo v kráteru sopky a už hotové je bez jediného poškození transportovali až 15 km daleko,“ uvedl experimentální archeolog Pavel Pavel. Už v roce 1986 dokázal, že pohnout mnohatunovou moai nemusela být práce pro sta lidí.

„Ty největší sochy by podle tehdejších výzkumů neodtáhla celá tehdejší populace ostrova, jenže my jsme našli způsob, jak je to možné.“ Pavel uvěřil legendám, podle kterých „sochy samy chodily“.

„Je to stejné, jako když točíte popelnici nebo skříň,“ popsal Pavel pokus, který přímo na ostrově s originální sochou předvedl Heyerdahlovi. „Thor používal na malou sochu 180 lidí, my jsme desetitunovou přestěhovali v osmnácti lidech,“ popsal Pavel svůj úspěch.

Ostrované vyhubili i hlemýždě

Počasí a vegetace každoročně sochy ohrožují, vlivem eroze zakrátko nezůstane nic. Rozpadnou se, než se podaří rozluštit, k čemu sloužily? Když byl ostrov Evropany roku 1722 objeven, populace se už vzpamatovala z hrůz, které ji postihly o 100 let dříve.

Kdysi úrodná půda se sesunula, potoky vyschly, lidé vyhubili veškerá zvířata na ostrově včetně hlemýžďů. Tesání a transportování soch ale pokračovalo rychlým tempem.

„V lomu byly vyrobeny i sochy, které byly nesmyslně rozměrné bez šance na dokončení a zřejmě i přesun,“ popsal Pavel.

Tisíce kilometrů napříč oceánem

Že lidé pluli na velké vzdálenosti už před tisíci lety dokázal Heyerdahl na svém balsovém voru Kon-Tiki. V roce 1947 přeplul 6980 km z Peru do Polynésie. „Jsem přesvědčený, že lidé z Jižní Ameriky mohli osídlit Polynésii ještě v období před Kolumbem.

Cílem expedice je ukázat, že plavba z Jižní Ameriky do Polynésie je možná i bez moderního vybavení, což podporuje moji teorii o osídlení,“ řekl před cestou Heyerdahl.

K cestám se vracel i při výzkumu Velikonočního ostrova, když hledal jak se na něj lidé dostali. Posvátná úcta z izolace ostrova zůstává, i když tu přistávají tisíce letadel s turisty ročně.

„Najednou cítíte, že kdyby nelétala letadla, odsud se nedá nikam dopádlovat. Několik generací se odsud nedostalo, a to se jim stalo osudným,“ uzavřel Pavel.