17. ledna 2012: V Melbourne v Austrálii jsou ze země slyšet záhadné dunivé zvuky. Jejich zdroj je neznámý.
Domů     Záhady historie
Stal se lord Byron předobrazem hraběte Drákuly?
Filip Krumphanzl
od Filip Krumphanzl 16.2.2020
6.0tis
345
SDÍLENÍ
6.0tis
ZOBRAZENÍ

„No jen se neostýchejte a směle do jídla,“ pobízí podivínský lord Byron své hosty. Ti na sebe jen zaraženě hledí. Venku za okny se zrovna žení všichni čerti a burácivé hromy jen přidávají na hrůzostrašné atmosféře panující v sále starobylého sídla.

Návštěvníkům apetit nezvyšují ani lidské ostatky rozmístěné všude kolem nich. Kam se to proboha dostali?

„Na zdraví krále!“ zvolá anglický básník George Gordon Byron (1788–1824) známější jako lord Byron ke svým spolustolujícím a rozlije jim víno do pohárů. Když si jimi pak všichni přiťuknou, namísto klasického cinknutí, se ozve jen tlumené klapnutí.

Jejich číše totiž nejsou vyrobeny ze skla, nýbrž z lidských lebek, které jejich hostitel osobně vykopal z hrobek v podzemních kryptách Newsteadského opatství, které i s titulem barona zdědil po svém prastrýci.

Lord Byron byl pohledný muž. Díky tomu neměl nouzi o milenky.

„Čí jsou ty lebky?“ ptají se často hosté. „Co já vím, nějakých mnichů, co tu jsou pochovaní,“ odvětí ledabyle básník. Na sobě v tu chvíli má černou mnišskou kápi, kterou nosí, aby svým seancím dodal na správné atmosféře.

A které lebky se nehodí na poháry, ty mu poslouží coby květináče. Úctu k mrtvým ať vezme čert.

Newsteadské opatství bylo rodovým sídlem rodu Byronů.

Podivná žádost

Byron si se svým podivným koníčkem skutečně nebere servítky. Když v roce 1822 tragicky zemře jeho přítel a spřízněný básník Percy B. Shelley (1792–1822), nerozpakuje se požádat vdovu o jeho lebku.

Shelleyho žena, taktéž spisovatelka Mary Shelleyová (1797–1851), už Byronův nezvyklý sběratelský vrtoch zná a tak ji žádost ani příliš nepřekvapuje. Představu, že by jejímu utopenému manželovi měl někdo posmrtně odřezávat hlavu a pak ji „očišťovat“ od všech tkání, přesto nezkousne a žádost odmítne.

Ne snad ale, že by Byronovo rozčilení z Shelleyho smrti pramenilo jen z nemožnosti získat část jeho kostry. Naopak se dochovalo svědectví, dle nějž zdrcený básník ze zármutku ani nezůstal po celý pohřeb.

Pohřeb přítele Shelleyho prý Byrona zdrtí.

Nápad za milion

S Shelleyovými Byrona pojilo dlouhodobé přátelství. Poprvé se setkají roku 1816 ve Švýcarsku nedlouho poté, co básník odjede v doprovodu svého osobního lékaře Williama Polidoriho (1795–1821) z rodné Anglie.

Ti tři (čtyři) si hned padnou do oka. Seznámí se zrovna toho léta, kdy Evropu zasáhne klimaticky neobyčejný „rok bez léta“. Do oken jim několik týdnů bez ustání tlučou kapky deště, a večery tak tráví alespoň diskuzemi nad literaturou.

„Pokusme se každý napsat strašidelný příběh,“ vyzve své přátele Byron a všichni nadšeně přisvědčí. Snad k tomu přispěl i ten nebývalý nečas, toho léta roku 1816 současně vzniknou dvě z nejklasičtějších děl světové literatury. Shelleyová zde napíše první verzi svého Frankensteina, ale činí se i doktor Polidori.

William Polidori dá vzniknout dnešní literární představě upíra.

Sukničkář a sadista

„To musíte vydat, příteli,“ tvrdí všichni se zatajeným poté, co jim Polidori dočte svůj příběh. O pár let později jej skutečně vydá pod názvem Upír. „Jedná se o první upíří příběh v anglické próze… Polidori založil svého upíra na lordu Byronovi… Podobně jako on je vysoký, bledý, sklíčený, tajemný sukničkář, který je pro mladé ženy neodolatelný, ale ve skutečnosti amorální sadista,“ uvádí americký spisovatel Robert M.

Place (*1947). Inspirace je zřejmá i ze jména hlavní postavy – lorda Ruthvena, což je shodné jméno, jakým Byrona ve své knize Glenarvon počastovala jedna z jeho zhrzených milenek, Lady Caroline Lambová  (1785–1828).

Polidori lordem Ruthvenem fakticky vytvoří archetyp moderního literárního upíra a zjevně se v něm inspiruje i Bram Stoker (1847–1912) při psaní svého nesmrtelného románu Drákula.

Foto: Flickr, Wikimedia
Lokalita:
reklama
Související články
od Filip Appl 17.1.2022 561
Odvážný král Artuš, mocný čaroděj Merlin a bájný hrad Camelot, kde se scházeli rytíři kulatého stolu. To vše patří do legendy, kterou zná bezpochyby téměř každý. Už jen málo lidí však tuší, že s ní souvisí ještě jiný, mnohem méně známý příběh. Příběh o tajemném království Lyonesse. V malé pracovně osvětlené svíčkami sedí zamyšlený anglický učenec Richard […]
od Lucie Kubešová 16.1.2022 550
Runy jsou znaky, které údajně pochází z písma Etrusků a Řeků. Runové nápisy jsou velice staré, používaly se přibližně od 2. století našeho letopočtu a omezeně je bylo možno najít až do roku 1100. Runy se objevují především u Germánů, ve Skandinávii a Británii. Vyřezávaly se do dřeva, tesaly do skal či kamenů. Runový kámen […]
od Pavel Polcar 15.1.2022 1.8tis
Hledat mezi našimi předky makaka nebo třeba šimpanze by bylo velice mylné. Vše se má totiž tak, že jak lidské pokolení, tak i druh např. goril má pouze „společného předka“. Oba druhy se následně v průběhu let vyvíjely a měnily odděleně. K mylnému přesvědčení mnohé jistě vede známé vyobrazení evoluce člověka, kde je v jedné řadě […]
od Matěj Soukup 15.1.2022 2.3tis
Japonský hrad Maruoka je jeden z mála, který si dodnes zachoval svou tradiční podobu. Postaven byl v roce 1576 poblíž města Sakai na severním pobřeží Japonska. Hrad vystavěný Shibato Katsutoyem však skrývá jedno děsivé tajemství. Podle legendy je pod jeho základy pohřbena chudá vdova. NUTNOST OBĚTI PRO BOHY Traduje se, že když se Katsutoyo v […]
od Jiří Nechanický 14.1.2022 2.4tis
Přitahují vás tajemná místa obestřená záhadami? Nemusíte za nimi cestovat přes půlku světa. Víc než dost jich najdete i v Evropě. Třeba taková Itálie. Archeologické nálezy na Apeninském poloostrově, Sicílii a Sardinii nepřestávají udivovat dodnes. Když před vámi někdo pronese „dovolená Itálie“, nejspíš si jako první vybavíte moře, pláže a pizzu. Stát na Apeninském poloostrově […]