reklama
24. června 1947: Americký pilot Kenneth Arnold (1915–1984) ze svého letounu v blízkosti pohoří Mount Rainier ve Washingtonu pozoruje neidentifikované létající objekty. Jeho svědectví dává vzniknout označení „létající talíře“.
Domů     Záhady historie
Stal se lord Byron předobrazem hraběte Drákuly?
Filip Krumphanzl
od Filip Krumphanzl 16.2.2020
6.0tis
345
SDÍLENÍ
6.0tis
ZOBRAZENÍ

„No jen se neostýchejte a směle do jídla,“ pobízí podivínský lord Byron své hosty. Ti na sebe jen zaraženě hledí. Venku za okny se zrovna žení všichni čerti a burácivé hromy jen přidávají na hrůzostrašné atmosféře panující v sále starobylého sídla.

Návštěvníkům apetit nezvyšují ani lidské ostatky rozmístěné všude kolem nich. Kam se to proboha dostali?

„Na zdraví krále!“ zvolá anglický básník George Gordon Byron (1788–1824) známější jako lord Byron ke svým spolustolujícím a rozlije jim víno do pohárů. Když si jimi pak všichni přiťuknou, namísto klasického cinknutí, se ozve jen tlumené klapnutí.

Jejich číše totiž nejsou vyrobeny ze skla, nýbrž z lidských lebek, které jejich hostitel osobně vykopal z hrobek v podzemních kryptách Newsteadského opatství, které i s titulem barona zdědil po svém prastrýci.

Lord Byron byl pohledný muž. Díky tomu neměl nouzi o milenky.

„Čí jsou ty lebky?“ ptají se často hosté. „Co já vím, nějakých mnichů, co tu jsou pochovaní,“ odvětí ledabyle básník. Na sobě v tu chvíli má černou mnišskou kápi, kterou nosí, aby svým seancím dodal na správné atmosféře.

A které lebky se nehodí na poháry, ty mu poslouží coby květináče. Úctu k mrtvým ať vezme čert.

Newsteadské opatství bylo rodovým sídlem rodu Byronů.

Podivná žádost

Byron si se svým podivným koníčkem skutečně nebere servítky. Když v roce 1822 tragicky zemře jeho přítel a spřízněný básník Percy B. Shelley (1792–1822), nerozpakuje se požádat vdovu o jeho lebku.

Shelleyho žena, taktéž spisovatelka Mary Shelleyová (1797–1851), už Byronův nezvyklý sběratelský vrtoch zná a tak ji žádost ani příliš nepřekvapuje. Představu, že by jejímu utopenému manželovi měl někdo posmrtně odřezávat hlavu a pak ji „očišťovat“ od všech tkání, přesto nezkousne a žádost odmítne.

Ne snad ale, že by Byronovo rozčilení z Shelleyho smrti pramenilo jen z nemožnosti získat část jeho kostry. Naopak se dochovalo svědectví, dle nějž zdrcený básník ze zármutku ani nezůstal po celý pohřeb.

Pohřeb přítele Shelleyho prý Byrona zdrtí.

Nápad za milion

S Shelleyovými Byrona pojilo dlouhodobé přátelství. Poprvé se setkají roku 1816 ve Švýcarsku nedlouho poté, co básník odjede v doprovodu svého osobního lékaře Williama Polidoriho (1795–1821) z rodné Anglie.

Ti tři (čtyři) si hned padnou do oka. Seznámí se zrovna toho léta, kdy Evropu zasáhne klimaticky neobyčejný „rok bez léta“. Do oken jim několik týdnů bez ustání tlučou kapky deště, a večery tak tráví alespoň diskuzemi nad literaturou.

„Pokusme se každý napsat strašidelný příběh,“ vyzve své přátele Byron a všichni nadšeně přisvědčí. Snad k tomu přispěl i ten nebývalý nečas, toho léta roku 1816 současně vzniknou dvě z nejklasičtějších děl světové literatury. Shelleyová zde napíše první verzi svého Frankensteina, ale činí se i doktor Polidori.

William Polidori dá vzniknout dnešní literární představě upíra.

Sukničkář a sadista

„To musíte vydat, příteli,“ tvrdí všichni se zatajeným poté, co jim Polidori dočte svůj příběh. O pár let později jej skutečně vydá pod názvem Upír. „Jedná se o první upíří příběh v anglické próze… Polidori založil svého upíra na lordu Byronovi… Podobně jako on je vysoký, bledý, sklíčený, tajemný sukničkář, který je pro mladé ženy neodolatelný, ale ve skutečnosti amorální sadista,“ uvádí americký spisovatel Robert M.

Place (*1947). Inspirace je zřejmá i ze jména hlavní postavy – lorda Ruthvena, což je shodné jméno, jakým Byrona ve své knize Glenarvon počastovala jedna z jeho zhrzených milenek, Lady Caroline Lambová  (1785–1828).

Polidori lordem Ruthvenem fakticky vytvoří archetyp moderního literárního upíra a zjevně se v něm inspiruje i Bram Stoker (1847–1912) při psaní svého nesmrtelného románu Drákula.

Foto: Flickr, Wikimedia
Lokalita:
reklama
Související články
od Pavel Polcar 24.6.2022 96
Pokud patříte mezi milovníky strašidelných filmů, možná znáte příběhy o Bell Witch. Věděli jste ale, že filmy An American Haunting a The Blair Witch Project jsou oba založeny na skutečném příběhu? Počátkem 19. století se muž jménem John Bell přestěhoval se svou rodinou do oblasti v Tennessee zvané Red River, která je nyní známá jako […]
od Pavel Polcar 23.6.2022 71
V minulosti lidé věřili, že za vše zlé na zemi může otevření bájné Pandořiny skříňky, kterou dívka dostala darem od bohů. Poněkud danajský dar, že? Pandóra, což znamená Všemi dary obdarovaná, byla dívka uplácaná z hlíny, kterou na Zemi vyslal Zeus a ostatní bohové jako odpověď lidem, kteří je přestali mít v úctě. Dar za […]
od Lucie Kubešová 23.6.2022 1.7tis
Zámek se nachází ve stejnojmenné obci v Karlovarském kraji. Původ Chýše je podobný celé řadě jiných. Jde o původní hrad, který byl později přestavěn na podstatně pohodlnější zámek. Kolem zámku je také park založený v 17. století. Prošel řadou architektonických úprav a vystřídala se na něm celá řada držitelů. CHÝŠE A K. ČAPEK Návštěvníci mají […]
od Mirek Brát 22.6.2022 1.8tis
Starověký Řím sice měl své pomyslné srdce ve Středomoří, během výbojů i obrany hranic se však jeho vliv posouval i hodně daleko na sever. S tím souvisí záhada římského pochodového tábora v Pardubickém kraji. Při rozšiřování inženýrských sítí v Jevíčku se našly stopy dokumentující historii této lokality až do období před dvěma tisíci lety. Tehdy se zde […]
od Adriana Vojtíšková 21.6.2022 2.4tis
V létě roku 2012 byl u břehů polynéského království Tonga objeven pod obrovskými nánosy písku vrak tajemné lodi.     Údajně by se mohlo jednat o legendární britskou pirátskou loď Port-au-Prince. Její poslední plavba skončila v roce 1806 právě u Tongy na rozkaz tamního krále Finauy Ulukalaly II., který nechal plavidlo i s nákladem cenností […]