Starou skandinávskou faru obývá hned několik duchů. Zjevují se hlavně zdejším kaplanům a jejich rodinám a jsou příčinou celé řady děsivých jevů. Příčina možná spočívá v pochmurné minulosti stavení, které je dnes považováno za nejstrašidelnější místo Švédska.
Kaplan působící na faře v malé vesnici Borgvattnet na severu Švédska již v minulosti zaznamenal několik zvláštních incidentů, které by leckdo neváhal označit za projevy paranormálních sil. Je to však zejména jedna konkrétní událost, co jej přinutí sednout k psacímu stolu a vše vylíčit v dopise.
Stane se to v okamžiku, kdy kaplan vystoupá po schodech na půdu, aby posbíral usušené prádlo. Nejprve ucítí přítomnost někoho dalšího a v dalším okamžiku jen bezmocně sleduje, jak čisté prádlo ze šňůry strhává neviditelná síla.
„Povlečení může jen těžko sklouznout ze šňůry bez vnějšího vlivu, a už vůbec ne sedm nebo osm kusů najednou,“ svěří se v dopise z roku 1927 s tím, že ihned poté prozkoumal celou faru a nahlédl do každého pokoje.
Uvnitř však není žádné zvíře ani člověk, který by si z kaplana tropil žerty. Ve stavení byl zcela sám. Dopis kaplana Nilse Hedlunda se tímto stává prvním písemným záznamem paranormálních jevů na strašidelné faře.
Podle všeho se tu ale nadpřirozené aktivity odehrávají již dříve. Kdy to vlastně celé začalo?
ZAČALO TO S KAPLANEM?
Strašidelná fara byla vybudována v roce 1876, ale kdy přesně se sem nastěhovali i místní duchové, není jasné. Spekuluje se, že nejmíň část viny možná nese Hedlundův otec Per Hedlund, který na faru přichází v roce 1900.
Hedlund zde žije několik let i se svou početnou rodinou, v roce 1907 se však stane neštěstí a jeho žena Martha po porodu jedenáctého dítěte umírá. Kaplan se ovšem nedokáže se smrtí své milované smířit a dlouho její tělo odmítá pohřbít.
Dokonce jej prý odnese z márnice a drží jej doma. Až na nátlak vesničanů, aby byla žena řádně pohřbena, nechá tělo uložit na místním hřbitově. Jenže když se pak má z fary odstěhovat, vykope její ostatky a odnese si je s sebou.
Je patrné, že se tělu nebohé Marthy Hedlund po smrti nedostalo onoho posvátného klidu. Je právě to důvodem, proč se nyní na faře odehrává tolik strašidelných jevů? Možná není náhodou, že prvním, kdo záhadné síly na faře popsal, je právě Nils Hedlund, syn Pera a Marthy.
NEBLAHÝ ÚDĚL ŽEN
Některé další teorie zmiňují týrání služek, které na faře v průběhu let působily. Jedna z nich prý počala dítě s knězem, za což se jí dostává jen výsměšků a opovržení. Nešťastná žena podle pověsti dítě po porodu zabije a pochová kdesi na faře.
Mohou tyto příběhy vysvětlit, proč je většina zdejších duchů ženských? V roce 1930 například nástupce Nilse Hedlunda spatří starou ženu oblečenou v šedém, která se objevila v místnosti a pak mu stejně záhadně zmizela před očima.
O deset let později se manželka dalšího kaplana v noci probudí a spatří tři staré ženy sedící vedle její postele, jak na ní upřeně na ní zírají. Kromě různých zjevení duchů jsou zaznamenány také různé záhadné zvuky, například klepání, kroky, pláč, výkřiky či šepot.
Předměty se tu samovolně dávají do pohybu, staré houpací křeslo ožívá, jako by v něm někdo seděl a místnostmi se míhají temné stíny. Dnes fara funguje jako penzion, jehož hosté, kteří zde dokáží strávit noc, za svou odvahu dostávají podepsaný certifikát.
