Hřbitov Glasnevin v Dublinu je největším pohřebištěm v Irsku a podle odhadů tu odpočívá již více než milion nebožtíků. Není tedy divu, že se duchové některých z nich čas od času vydají do hospody, která se hřbitovem sdílí jeho zeď.

Zprovozněn byl v roce 1832 a jen o rok později je do hřbitovní zdi vestavěna hospoda nesoucí jméno svého prvního majitele Johna Kavanagha. Místní ji ale znají spíše pod názvem The Gravediggers, tedy Hrobaři.

Díky svému poněkud morbidnímu umístění se zařízení oblíbenou zastávkou pro smuteční hosty na cestě na pohřeb nebo z pohřbu. A je to také nejspíš příčina občasných setkání s duchy.

Mnoho jich zaznamenává Kavanaghova rodina, která bydlí v horním patře budovy a podnik si předává z pokolení na pokolení.

V době, kdy podnik vede Eugene Kavanagh, jeho sedmnáctiletá dcera Anna Kavanagh ve svém pokoji jedné noci spatřuje přízrak mladé dívky ve staromódním oblečení z počátku 20. století.

„Pořád jsem mrkala a mrkala a rychle si uvědomila, že jsem stále vzhůru,“ vzpomíná Anne. „Byla tam, v bílé noční košili s nařaseným límečkem, naducanými rameny a dlouhými rukávy.

Jen se na mě usmála a byla hned pryč.“ Šlo o ducha někoho, kdo byl kdysi pochován na hřbitově Glasnevin?

HOSTÉ ZE ZÁHROBÍ

Mrazivá svědectví podávají také zákazníci podniku. V 70. letech minulého století tu byl opakovaně spatřován duch staršího pána v tvídovém oblečení, který seděl na konci baru, popíjel pivo a pak se na konci zavírací doby vytratil.

Občasná zjevení jsou zaznamenávána i nyní, někteří pozůstalí například spatřují své zesnulé blízké, které na hřbitově pochovali.

Ve dne i v noci se tu také ozývají zvláštní zvuky a hostinský se musí potýkat s častými nevysvětlitelnými poruchami platebního terminálu, když hosté chtějí platit kartou.

Eugene Kavanagh dokonce nechává do hospody pozvat psychotroniky a vyšetřovatele záhadných jevů, kterým se údajně daří zdejší paranormální aktivity zaznamenat. Způsobují tyto jevy nebožtíci pohřbení těsně za domem?