Hladomorna! Příšerné místo v přízemí hradní věže. Bez dveří, bez oken, pouze s otvorem ve stropě, kterým jsou dovnitř shazováni ubožáci odsouzení ke kruté smrti hlady. Ale bylo tomu tak skutečně?
Snad každý z nás nějakou viděl. Snad každý z nás se setkal se pověstmi o haldách kostí, které byly v hladomorně později nalezeny. Jak to ale s hladomornami bylo doopravdy?
Vskutku shazovali ukrutní středověcí pánové své odpůrce do kobek v hlavních hradních věžích? Ne, že bychom chtěli středověké hradní pány podezírat z lidumilnosti, ale vězeňské kobky v přízemí hlavních věží, neboli bergfritů, opravdu nezřizovali.
Bergfrit je hlavní obrannou věží hradu. Sem se stáhnou obránci, když je všechno ostatní ztraceno. Právě tady jsou – mnohdy několik týdnů, nebo i měsíců – schopni odolávat obležení.
K tomu ale potřebují dostatek zásob a právě ten je uložen na nejbezpečnějším místě hradu, tedy v přízemí bergfritu. Hladomorna tedy neslouží k moření hladem, nýbrž k jeho umořování!
Navíc díky tomu, že je chladná a temná, supluje středověkým lidem do jisté míry i lednici. A co ty spousty koster, které se v hladomornách našly? Jedná se jen o průvodcovskou legendu?
Někdy zřejmě ano, jindy může jít o ostatky statečných obránců, kteří svůj bergfrit nakonec neuhájili a při jeho obraně padli, nebo o pozůstatky nešťastníků, kteří se na hrad vypravili, až poté co zchátral a při prolézání jeho ruin a hledání ukrytých pokladů se zřítili do nitra hradní věže.
