V zinkových dolech v Broken Hill v tehdejší Severní Rhodesii objevil v roce 1921 horník Thomas Zwigelaar v hloubce 18 metrů starou lebku. Nález samotný by patrně nevzbudil žádný velký zájem, kdyby na lebce neobjevili otvor, který vypadal jako od kulky.

V levém spánku byl zřetelně vidět malý otvor a na druhé straně byla lebka naopak roztříštěná. Thomas Zwigelaar se domníval, že nalezl pozůstatky zavražděného, kterého někdo ukryl hodně hluboko do země, a proto se obrátil na policii.

Tam mu však k jeho překvapení řekli, že lebka je velice stará, a že tudíž onen člověk rozhodně nebyl obětí trestného činu, protože ho nikdo zkrátka nemohl zastřelit něčím, co v té době ještě neexistovalo.

A záhada byla na světě…

ŘEŠENÍ NENÍ ZCELA JASNÉ

Samozřejmě že se situace hned chopili příznivci mimozemských návštěv na Zemi a začali lebku považovat za důkaz dávné návštěvy vyspělé mimozemské civilizace. Vědci s tím samozřejmě nesouhlasili, ale co mohli dělat?

Analýza lebky prokázala, že jde o kosti staré minimálně 130 000 let. Dokonce se hovoří o horní hranici až 300 000 let. A tehdy samozřejmě žádné střelné ani jiné zbraně, schopné způsobit podobné zranění, neexistovaly.

Podle znalců z oboru balistiky však byl otvor o průměru pouhých 5 mm v lebce způsoben předmětem letícím vysokou rychlostí. Navíc je i zcela pravidelný a dokonale hladký, vykazuje tedy stejné znaky, jako mají následky po zranění střelou malé ráže.

Zranění podle znalců určitě nemohl způsobit třeba letící kamínek. Ten by lebku poškodil daleko více. Lebka však nevykazuje žádné typické znaky poškození po zásahu oštěpem či šípem.

ŽE BY TO BYLA NEMOC?

Někteří vědci hovoří o nemoci. Mohlo by se jednat o následky akromegalie, vzácného onemocnění, při němž kosti v těle rostou různou rychlostí a některé se nevyvíjejí vůbec. Podle lékařů, kteří tuto teorii podporují, rostla lebka tohoto člověka nekoordinovaně, a nakonec chorobě podlehl.

Otvory sice vypadají jako následek střelného zranění, ale pro akromegalii jde o poměrně typické jevy. Další teorie uvažuje o poškození posmrtném. Otvor i roztříštění lebky mohly prý vzniknout při pohřbívání, a to buď čistě náhodou, nebo z dosud neznámých rituálních důvodů.

Vyloučit samozřejmě nelze ani dodatečné prostřelení, a to navzdory tomu, že jsou známy okolnosti nálezu lebky. Stoprocentně však všichni vědci vylučují napadení živočichy či plísněmi, které některé kosti, zvláště ty, jež se dostaly do styku s mořskou vodou, narušují.