15. srpna 1977: Astronom Jerry Ehman zachytí tzv. Wow! signál, nikdy nevysvětlený úzkopásmový signál přicházející zpoza hranic Sluneční soustavy.
Domů     Paranormální jevy
Strom zabiják: Omamná vůně vás zbaví vědomí i života
Adriana Vojtíšková
od Adriana Vojtíšková 26.4.2021
5.5tis
Strom, který žije z krve… Existuje ale? Foto: Pixabay
309
SDÍLENÍ
5.5tis
ZOBRAZENÍ

Zámořské expedice sytí tisk celé 19. století zdánlivě neuvěřitelnými zajímavostmi z nitra černého kontinentu. Dodnes nerozluštěná je ale záhada smrtícího stromu, který Zuluové nazývají Umdhlebi.

Strom, který žije z krve... Existuje ale? Foto: Pixabay Může být tajemný africký strom  příbuzný masožravek?  Foto: Pixabay K páchnoucímu stromu se všichni bojí přiblížit - a když už musí, tak jen, je-li nasycen. Foto: Pixabay

O existenci stromu Umdhlebi domorodci v Africe ani v nejmenším nepochybují. Potomci původních Zuluů (národ žijící na jihu Afriky), a to nejen zástupci starší generace, mají poměrně jasno. A stejně jako je konkrétní jejich představa a jasný popis tohoto druhu, zrovna tak pevné je jejich přesvědčení neukazovat „bílým“ objevitelům, kde stromy rostou. První zmínka o stromu s vražednými schopnostmi pochází z 2.

listopadu 1882 od misionáře a reverenda G. W. Parkera. Jeho popis je natolik přesvědčivý, že ho ihned otisknou v prestižním časopise Nature. Parker totiž v Africe narazil na „pohanskou“ tradici, při které se domorodci chystají obětovat kouzelnému stromu kozu.

Jako sluha Boží jim chce tuto pověru vyvrátit. To, co ale uvidí, mu vyrazí dech. Mohutný strom s pokrouceným kmenem působí už na první dojem strašidelně. Rozpraskaná kůra, silné liánovité větve, velké a dlouhé listy světlezelené barvy, které jsou na dotek křehké.

Dřevina, kterou reverend vidí, plodí i velmi zvláštní ovoce černo-červené barvy, které na stromě zraje v trsech jako bobule rybízu. Omamná vůně plodů však stěží může překonat silný zápach rozkladu, který se vznáší v okolí stromu.

Může být tajemný africký strom příbuzný masožravek? Foto: Pixabay

NEJDŘÍV SE MUSÍ NASYTIT

Parker má být svědkem obětního obřadu, při kterém je koza podřezána a vyvržena, a maso je poté předhozeno ke kořenům stromu. Domorodci vysvětlí misionáři, že strom takto vstřebává živiny podobně, jako to probíhá v případě hnojiva.

Podle množství zetlených zbytků však Parker odhaduje, že strom nezásobují jen domorodci. Dozvídá se, že strom sám láká svou omamnou vůní drobná zvířata z pralesa, která pak u kořenů podlehnou deliriu a otravě.

Jak se jejich těla rozkládají, uvolňují se z nich živiny potřebné pro růst stromu. Podle zkazek se přímo ke stromu odváží jen ti nejstatečnější lidé. Vždy k němu ale přistupují až poté, co je „nasycen“ obětinou, a i tak se raději drží po větru.

Jedovaté plyny mají údajně vycházet z kamenité půdy na povrch u vystupujících kořenů. Místní šaman Parkerovi popisuje příznaky lehké otravy: pocit závratí a krví podlité oči. Plody tohoto stromu mají poskytovat jistou protilátku.

G. W. Parker vesnici opustí, aniž by se pokoušel „pověru“ nějak vyvracet. Sám se o její platnosti přesvědčil!

K páchnoucímu stromu se všichni bojí přiblížit – a když už musí, tak jen, je-li nasycen. Foto: Pixabay

JE TO VÝMYSL?

Koncem 19. století se ještě několik cestovatelů zmiňuje o tomto podivném stromu, žádný jej však neviděl osobně. Do současnosti neexistuje žádný hodnověrný záznam, přesto je řada lidí o jeho existenci naprosto přesvědčena.

Je možné, že když stroj nikdy nikdo prokazatelně neviděl, že si snad Parker celou historku vymyslel? To by pak musel mít výtečnou fantazii, a navíc netušené znalosti biologie a botaniky. V dnešní době už opravdu známe masožravé kytky, které do svého jícnu lákají hmyz na omamný lep.

Víme, na jakém principu funguje hnojení polí dusíkem, a víme i o odporně zapáchajících plodech stromů, například jinanu dvoulaločného. Známa jsou i zvířata, která se dokáží „opít“ konzumací zkvašeného ovoce do bezvědomí.

Jenže všechny tyto informace byly v době, kdy G. W. Parker putoval jihem Afriky, ještě zcela neznámé. Musel by tedy mít opravdu velkou představivost. Anebo zkrátka mluvil pravdu?

Autor: Radomír Dohnal

Foto: Pixabay
Lokalita:
reklama
Související články
od Dalibor Vrána 14.8.2022 851
Jak je možné, že jsou některé příběhy či postavy magnetem na tragédie? Podezřelá neštěstí a nevysvětlitelné jevy nejčastěji provází horory, ale proč něco takového zažívá i Superman? Proč kolem nejkladnějšího a nejčestnějšího hrdiny všech dob pravidelně přibývá bolestných událostí? Ta otázka musela přijít. Když je oznámeno, že novým filmovým Supermanem se ve snímku Muž z […]
od Mirek Brát 11.8.2022 2.5tis
Pokud by Evliya Celebi nežil v sedmnáctém století, ale v moderní současnosti, byl by jistě virální hvězdou sociálních sítí. Přinejmenším o jím zaznamenanou bitvu čarodějnic by byl enormní zájem! Evliya Celebi (1611-1682) strávil na cestách po Osmanské říši i sousedících regionech plných čtyřicet let. Rodák z Konstantinopole se rozhodl, že chce v životě co nejvíce poznat. Byl to zbožný […]
od Mirek Brát 11.8.2022 2.8tis
Mohutný hrad v maďarském městě Eger se proslavil hrdinskou obranou proti Turkům v šestnáctém století. Památkou na tuto dobu jsou i rozlehlé hradní kasematy, ve kterých se údajně objevují i záhadné paranormální jevy. Straší zde snad duchové tureckých vojáků, kteří se pokoušeli do hradní pevnosti prokopat? Nutno dodat, že zatímco prvnímu útoku turecké armády hrad […]
od Pavel Polcar 10.8.2022 3.0tis
Tento příběh se vyprávěl před několika lety v Singapuru. Popisuje snahu jedné zbloudilé duše dostat se domů. V zemích, jako je Singapur, je zcela normální, že v jednom bytě žije několik generací, obvykle to bývají děti, rodiče a prarodiče. V bytě, kterého se týká tento příběh, žila žena s manželem, jedním dítětem a manželovými rodiči. […]
od Dalibor Vrána 10.8.2022 3.2tis
Hrůza může mít různou tvář, ale někdy ji nemá vůbec! Dartmoor je oblast mokřin umístěná v srdci anglického hrabství Devon a právě odtud přichází ve 20. letech minulého století hodně podivné zprávy… Na silnici B3212 mezi osadou Postbridge a místem zvaným Two Bridges řidiči často ztrácí kontrolu nad svými vozy či motocykly. A údajně za […]