Světce jsou částí okresního města Tachova s hrstkou obyvatel a střední průmyslovou školou.

Turistům se pod pojmem Světce vybaví především krásná novorománská jízdárna, vybudovaná šlechtickým rodem Windischgrätzů v letech 1858 až 1861. Svým pojetím a velikostí se stala druhou největší jízdárnou ve střední Evropě po té z Vídně. Má unikátní řešení střechy a po obvodu obsahovala i hostinské pokoje.

Jako pozdější ruina byla naštěstí rozsáhlou opravou, probíhající od roku 2000, zachráněna. Dnes již neslouží původnímu účelu, ale z jízdárny se stala památkově chráněným kulturním objektem Tachova.

Jízdárna ve Světcích však není jediným významným objektem tohoto území. Je tady také ruina bývalého paulánského kláštera, pocházejícího ze středověku.

Když v roce 1786 klášter zanikl, koupili jej Windischgrätzové jako své sídlo, v jehož blízkosti později vyrostla zmíněná jízdárna.

Ale pokud se vrátíme zpět do historie kláštera, jeho vznik nebyl jednoduchý a kromě třicetileté války byly potíže i s financování stavby, dokončené v roce 1669. V roce 1729 kostel a část kláštera vyhořely a nakonec v roce 1787 císař Josef II. zrušil také všechny kláštery v Čechách.

Dnes je z kláštera jen částečně opravené torzo, ale se zajímavými příběhy. V prostoru pod bývalým klášterem zřejmě až do dnešních dnů leží někde zapomenutý zázračný kámen se 14 světélky. Tento velký kámen stával na návrší nad řekou Mží.

V jeho miskovitých prohlubních se objevovalo 14 malých světélek. Zbožný lid je považoval za čtrnáct svatých pomocníků a putovala sem procesí především z Bavorska z Horní Falce.

Nad záhadným kamenem byla později vystavěna kaple, zasvěcená právě Čtrnácti svatým pomocníkům. Jednou z verzí je i ta, že se jakýsi bezbožný rytíř vysmíval tajemným světýlkům a zaťal mezi ně mečem.

Za to se hned na místě propadl do země a zbyla po něm jen poničená helmice. Ta prý byla ještě v 18. století umístěna uvnitř truhličky na oltáři.

Z historie je známé, že celá řada posvátných křesťanských míst vznikala na původních pohanských místech, sloužících jako obětiště. Pohanské zvyky vycházely z uctívání studánek, některých kamenů či stromů.

Kámen, který údajně obsahoval 14 miskovitých prohlubní se světélky, zřejmě patřil do okruhu uctívaným relikvií.

A tak, když byl na tomto místě ve 14. století založen zmíněný kostel, sloužil především poutníkům a kupcům jako duševní podpora na cestu ponurými a rozlehlými hraničními lesy.

Ať už je tomu jakkoliv, skutečností zůstává, že toto místo pořád působí tajuplným a záhadným dojmem.