Skupinka archeologů si zaujatě prohlíží desítky hliněných destiček. Ty se prý podařilo objevit u vesničky Glozelve střední Francii. Jenže odborníci si nejsou pravostí nálezu z roku 1924 vůbec jistí.
Destičky pokryté záhadnými znaky mají být 10 000 let staré a pocházet tak prý z časů bájné Atlantidy. Je to ale vůbec možné?
Mladý sedmnáctiletý francouzský rolník Émile Frandin (1906–2010) zapřáhne do pluhu svoji kravku a dá se do práce.
Poté, co na svém poli u vesničky Glozel asi 20 km od lázní Vichy vyorá několik brázd, zaklesne se noha jeho jalovice do jakési díry. Frandin se ji samozřejmě ihned pokusí vyprostit, aby mohl pokračovat v práci.
Je sychravé ráno 1. března roku 1924. Když se mladík sehne k zemi a odhrne od kravského kopyta hlínu, spatří podivnou destičku. Pokračuje proto v hrabání a po chvíli vytahuje další a další předměty. Lze ale Frandinovu vyprávění věřit?
Jeho objev způsobí velkou senzaci. Na destičkách, které francouzský rolník předá odborníkům, jsou totiž znaky připomínající runy. Možná jde o vůbec nejstarší písmo světa.
Vykope tisíce předmětů
Farmářův nález vzbudí zájem místních vzdělanců, kteří pokračují v průzkumu oblasti. Podle jejich názoru by předměty mohly pocházet z doby okolo 1. až 4. století našeho letopočtu.
O objevu se ale na konci dubna roku 1924 doslechne lázeňský lékař a amatérský archeolog Antoine Morlet.
„Ten zaplatil Fradinovi 200 franků, aby mohl v Glozelu kopat, a v následujících letech vyzvedl ze země přes 2000 dalších předmětů,“ uvádí současná česká publicistka Veronika Kindlová.
Morlet oproti svým předchůdcům dojde ovšem k názoru, že hliněné nádoby a tabulky pocházejí z mladší doby kamenné, tedy z období okolo roku 8000 př. n. l.
Pravost přezkoumá komise
Stovky zvědavců z okolí Glozelu se dívají na právě přijíždějící komisi nestranných odborníků. V tisku se začne psát o senzačním nálezu, díky němuž bylo objeveno nejstarší písmo světa. Na tabulkách je totiž možné rozpoznat jakési jednoduché znaky.
V roce 1927 je proto na Světovém kongresu antropologů a archeologů ustaven speciální výbor, který se rozjede do Glozelu vše přezkoumat.
Jeho členové za velkého zájmu veřejnosti navštíví naleziště a tři dny zde provádějí šetření. Nakonec ale dojdou k závěru, že jsou vše padělky. U Frandina jsou navíc krátce poté objeveny rozpracované předměty podobné těm nalezeným.
Šokující obrat
Kvůli falšování nálezů je glozelský rolník záhy hnán před spravedlnost. Soud ho však pro nedostatek důkazů osvobodí. V roce 1974 jsou předměty podrobeny nové datovací metodě, která přinese šokující zjištění.
Některé ze zkoumaných objektů sice pocházejí z nedávné doby a jsou zřejmě dílem Frandina, či Morleta, valná část glozelského nálezu je ovšem pravá a byla vytvořena už ve starověku. To platí i pro hliněné destičky pokryté záhadnými znaky.
Z výzkumu ovšem vyplyne, že nevznikly okolo roku 8000 př. n. l., jak si myslel Morlet, ale zhruba v 3. století př. n. l. Do luštění písma obsahujícího 80 unikátních znaků se tak pustí odborníci. Dodnes se ho ale nikomu nepodařilo přeložit, záhada tak přetrvává.
