Skip to content

Tajemná alchymie: Cesta k bohatství?

11:46 20.9.201711:46 20.9.2017

Věda, šarlatánství, výnosný byznys, hluboká víra… Francouzský alchymista Bernard Penot (1519 – 1617 ) kdysi prohlásil, že každý, kdo chce zničit svého úhlavního nepřítele, má ho přesvědčit, aby se věnoval alchymii.

Co je to vlastně alchymie a co znamenala pro naše předky? Některým údajně přinesla bohatství. Více lidem, jako třeba právě Penotovi, ovšem přinesla bídu a zklamání. Některým pak i smrt.

Co by se stalo, kdyby snad někdo objevil elixír věčného života? Britský okultista (tedy člověk experimentující s neznámými nebo nadpřirozenými silami) ALEISTER CROWLEY (1875 – 1947) kdysi tvrdí, že záhadná látka s takovými vlastnostmi údajně existuje: „Schopnosti této látky jsou tak velké, že se znalosti o ní svěřují jen nejvyšším zasvěcencům….

Neboť tato látka je tak vzácná a drahocenná, že kdyby byla její hodnota známá tomuto plemeni bláznů, jehož jsme ozdobou, okamžitě by se pustilo do vzájemného zabíjení, aby ji získalo. Není to jen elixír života, ale i smrti!

“Dá se ale opravdu věřit tomu, že mezi sebou již můžeme mít nesmrtelné jedince? Splnil se snad dávný cíl alchymistů?

ZLATO JAKO NÁHRAŽKA NESMRTELNOSTI?

Smrt, jako něco neznámého a konečného, děsí lidské pokolení od nepaměti. Existuje dnes někde elixír nesmrtelnosti? Podle alchymistů dávných dob je prý možné takový prostředek vyrobit. A své okolí uklidňují tím, že kdyby se snad náhodou výroba tohoto elixíru nezdařila, třeba se povede vyrobit alespoň zlato, umožňující pohodlný život.

Až do smrti. Dříve možná věc šarlatánů, dnes ovšem považujeme alchymii za předchůdkyni současné chemie. Není to ale jen chemie. Z některých poznatků starých alchymistů čerpá například také přírodověda, mineralogie, fyzika či medicína.

Proto je občas alchymie označována za vědu všech věd. Než ovšem bylo díky alchymii objeveno mnoho chemických prvků a než se podařilo vyvinout množství nových léků, uplynuly stovky let neúnavného bádání a pokusů.

Za otce alchymie je často pokládán Hermes Trisme-gistos. O tajemném učení zanechal údajně mnoho spisů.

KDYŽ SE ŘEKNE „ALCHYMIE“

Mnoho lidí považuje za otce alchymie jistého HERMA TRISMEGISTA, žijícího údajněna přelomu našeho letopočtu. Jeho existence se ovšem zakládá na pouhých mýtech a legendách. Ve starověkém Řecku je HERMÉS považován mimo jiné za boha magie.

V Egyptě prý zase vystupuje jako bůh THOVT. I když údajně zanechal mnoho spisů, převážně alchymistických, o jeho životě nic konkrétního nevíme. Tajemná věda prý navíc nepochází ani z Řecka, ani z Egypta, i když možná někde tady se zrodil její pozdější název – alchymie.

Staří Egypťané nepoužívají samohlásky, a tak název své země (dříve se Egypt jmenoval Kemet – pozn. red.) zapisovali jen jako kmt. V překladu tato tři písmenka znamenají „černá zem“. Existuje zde nějaká souvislost mezi souhláskami kmt a pozdějším výrazem kemia či kimia, k němuž mají Arabové připojit určitý člen al a vzniká tak al kimia neboli alchymie?

Jazykovědci se prý více přiklánějí k řeckému původu. Výrazy chymos (šťáva) a cheo (lít) mají poukazovat na lití roztavených kovů při tajuplných experimentech. Ať už výraz alchymie pochází z Egypta či z Řecka, její skutečný původ je zřejmě třeba hledat mnohem dál.

KAM AŽ SAHAJÍ KOŘENY?

Kde se nachází kolébka tajuplné vědy, jejímž cílem má být hledání kamene mudrců? Pro většinu z vás to možná bude překvapení, ale kořeny alchymie údajně sahají až do staré Číny. Také čínští alchymisté se pokoušejí o transmutaci kovů, tedy o přeměnu obyčejných kovů na kovy drahé.

V dávných dobách lidé věří, že kovy v zemi „uzrávají“. Uvádí se, že z centrálních zemí (míněno střední Čína) mají stoupat páry, přeměňující se během 500 let na cosi, co Číňané nazývají jüe (dnes víme, že jde o sulfid arzenu – pozn. red.).

Dalších 500 let má trvat, než se jüe změní na žlutou rtuť a za dalších 500 let na zlato. Alchymisté se tento zdlouhavý proces zrání kovů snaží urychlit ve svých laboratořích. Podaří se jim získat skutečné zlato, nebo jde jen o padělek?

Císař ŤING se totiž tolik obává znehodnocování peněz, že roku 144 př. n. l. vydává zákaz výroby nepravého zlata pod hrozbou veřejné popravy.

Není možné tento verdikt pokládat za důkaz toho, že alchymie je už ve 2. století př. n. l. hojně pěstována?

TŘI ÚDAJNÉ SMĚRY K NESMRTELNOSTI

Hlavním cílem čínských alchymistů ovšem není zlato jako prostředek zbohatnutí. Jejich snahy se soustředí především na hledání elixíru nesmrtelnosti, jehož součástí má být právě umělé zlato. Strach ze smrti je zřejmě opravdu tím hlavním motivem při zrodu alchymie.

S ním pak do reálného světa vstupuje nadpřirozeno. Aby se dílo zdařilo, je údajně potřeba obětovat bohům. Není pak pro alchymisty docela výhodné svádět příčinu svých neúspěchů na nevhodnou oběť nebo špatnou náladu a rozladění bohů?

K nesmrtelnosti podle nich prý vedou tři cesty: tělesné cvičení – podle dnešních vědomostí asi jediné smysluplné, rostlinné elixíry vycházející ze sibiřského šamanismu (většinou se jedná jen o halucinogeny) a anorganické elixíry, při jejichž výrobě vycházejí ze zkušeností, kdy se soli těžkých kovů používají na impregnaci mrtvých.

Proč by tedy nemohly zachovat i živé? Hlavní součástí anorganických elixírů mají někdy být dokonce jedovaté látky, rtuť, olovo či arzén!

RECEPT VĚČNÉHO ŽIVOTA?

Někteří alchymisté používají jako jednu ze základní složek svých elixírů nesmrtelnosti také rumělku. Čínský učený mistr KE CHUNG (asi 280 – 340) uvádí ve své knize Paopchuc´ (Kniha mistra prostoty) hned několik receptů na výrobu rumělky jako prostředku k nesmrtelnosti.

ENIGMA vám jeden z jeho postupů prozradí, ale raději ho nezkoušejte. Je zapotřebí rtuť, cín, realgar (sulfid arzenu), arzenolit (oxid arzenitý), bílé olovo, turkestanská a jezerní sůl, mušle ústřic, mýdlovec, červené dřevo.

To vše nahříváme 46 dní, aby vznikla rumělka. Před použitím je ovšem třeba provést jakousi „zkoušku pravosti“. Vyrobená rumělka se podle autora smísí s lidskými výkaly a žíhá se při vysokých teplotách.

Pokud vznikne zlato, znamená to, že rumělka se zdařila. Její sedmidenní užívání má pak zaručovat nesmrtelnost. Kdyby se snad projevily nějaké příznaky otravy, není se údajně třeba lekat. Jak uvádí Ke Chung, je to známkou toho, že elixír začíná dobře působit a vyhání z těla vše zlé.

OBJEVY PRO BUDOUCNOST

Sám Ke Chung údajně umírá ve svých 60 letech. Proč nepoužije svůj elixír nesmrtelnosti? Snad proto, že mnoho alchymistů zaplatí ochutnávání svých výtvorů životem. Jejich oběťmi se ovšem stávají i důvěřiví panovníci toužící po věčném životě.

V 9. století umírá po požití elixíru nesmrtelnosti šest čínských císařů. Jedním z nich je také SIEN CUNG, u něhož dochází otravou ke změně osobnosti a na jeho záchvaty zuřivosti doplácejí svými životy desítky nevinných lidí.

Výše popsaný recept určitě není tou pravou cestou k nesmrtelnosti.

Je ale prvním krůčkem k objevu kovového arzenu, za jehož objevitele bývá později neprávem označován ALBERT VELIKÝ (13. stol.). Čínské alchymii ovšem vděčíme také za mnoho jiných objevů. Vedle arzenu to je například dusičnan draselný, který se v Evropě objevuje až za 1500 let.

Z Číny také pochází střelný prach, který také vznikl – jak jinak – při pokusech o výrobu elixíru nesmrtelnosti.

Práce v alchymistické dílně prý probíhala v úzkém kruhu zasvěcených, ale jindy mohla svým chaosem připomínat i menší manufakturu.

Z ASIE NA DRUHÝ KONEC SVĚTA

Inspirací pro zrod evropské alchymie je údajně mystická země Egypt a jeho magie. Vyvinula se zde snad tato věda samostatně, nebo sem byla přivezena odkudsi z daleké Asie? Ač je tu viditelná jistá paralela s čínskou alchymií, některé klíčové znaky se liší.

Cílem alchymistů již není v první řadě elixír věčného života, ale „kámen mudrců“. Co to vlastně je? Má prý jít o záhadnou látku, snad opravdu kámen, umožňující výše zmíněnou transmutaci, přeměnu kovů, ale také zaručující svému majiteli jistou nesmrtelnost či alespoň extrémně dlouhý život bez nemocí.

CO JE PRÝ ZÁKLADEM VŠÍ HMOTY?

Čtyři základní elementy (voda, oheň, země, vzduch) hrají důležitou úlohu v alchymii na celém světě. Který z těchto živlů je ale podle alchymistů nejdůležitější? Hlavní otázkou ve starověku je pátrání po základu veškeré hmoty.

Řešení této hádanky má údajně přinést návod na přeměnu jednotlivých prvků.

Řecký filozof THALESZ MÍLÉTU (6. stol. př. n. l.) tvrdí, že prapočátkem všeho je voda, míněno voda jako živel, tedy vše tekuté. S tím ale nesouhlasí jiný řecký filozof té doby, ANAXIMENES. Pro něj je základem všeho vzduch, tedy vše, co má plynné skupenství.

HÉRAKLEITOSZ EFESU (asi 540 – 480 př. n. l.) zase staví na první místo oheň, který dokáže tavit i kovové rudy. „Pořádek“ ve všem má udělat až řecký materialistický filozof EMPEDOKLESZ AKRAGANTU(asi 493 – 433 př. n. l.).

Podle něj základ veškeré hmoty tvoří čtyři živly, a to v přesném poměru: 1/2 ohně, 1/4 země, 1/8 vody a 1/8 vzduchu. Kvalita dané látky se pak údajně odvíjí od poměru základních látek. Je skutečně možné změnou uváděného poměru docílit přeměny prvku, tedy transmutace?

ÚSILÍ ALCHYMISTŮ BEZ KONCE?

Když ALEXANDR VELIKÝ dobývá roku 322 př. n. l. Egypt, začíná se zdejší původní kultura mísit s pronikající kulturou řeckou. Nastává helénistická epocha (období šíření řecké kultury přibližně od 3. století př. n. l.

až k přelomu letopočtu – pozn. red.), a Egypt se tak stává helénistickým státem. V Alexandrii se rodí alchymie. Zde se také konečně zjevuje postava onoho tajuplného Herma Trismegista, zmiňovaného již v úvodu.

Údajný zakladatel alchymie má prý zanechat zpochybňované množství až 36 500 spisů, které se stávají na dlouhé věky jakousi alchymistickou biblí. Významné postavení zde má zaujímat také další záhadná postava, CHIMES.

Není známo, kdo to byl, ani zda skutečně žil. Každopádně někdo pod tímto jménem zanechal prý alchymistům významné poselství. Výrok „Hen to pan“, překládaný „Jedno je vše a vše je jedno“, doplňuje pro lepší pochopení obrázkem hada, požírajícího svůj vlastní ocas.

Podle gnostické symboliky (myšlenkový a náboženský proud – pozn. red.) je had symbolem všeho: moudrosti, vševědoucnosti, nesmrtelnosti… Výjev známý jako ouroboros představuje opakující se proces konce a znovuzrození a má alchymistům připomínat, že jejich dílo je nekonečné, bez začátku a bez konce.

KOVY JE ÚDAJNĚ NUTNÉ „ZABÍT“

Myšlenka „vše je jedno“ stojí i za jiným, údajně velice účinným způsobem výroby zlata. Alchymisté prý musí nejprve kovy, s nimiž pracují, „zabít“. Jako mrtvé totiž údajně ztrácejí vlastnosti, které z nich činí kovy konkrétní, a stávají se tudíž „jedním“. Postup prý není složitý. Stačí dohromady tavit všechny neušlechtilé kovy, až ztratí své individuální vlastnosti. Oxidací (okysličováním) pak kovy černají. „Černá“ znamená smrt, a skrze smrt mají kovy dojít svého zdokonalení.

Alchymisté mluví v tomto případě o „černění“. Další tavení s příměsí stříbra se nazývá „bělení“. Během tohoto procesu prý kovy zrají k lepšímu. Přidáním trochy zlata pak stejným postupem dochází ke „žlutění“ a posledním krokem je „červenění“. Toho je zřejmě dosahováno přidáním určitých rozpustných sulfidů (sirníků). Podle alchymistů je údajně vzniklý červený korál zlata kamenem mudrců. Jestli se alchymistům tento zázrak skutečně podařilo vytvořit, proč i nadále zůstává kámen mudrců takovou záhadou?

Alchymistické experimenty se prý příliš nezakládají na přesnosti, a tak při každém pokusu o výrobu kamene mudrců vznikne něco trochu jiného…

Alchymisté se neobejdou bez desítek rozličných nástrojů, pomůcek, ale údajně také kouzelných formulí.

CO ŘÍKAJÍ HVĚZDY?

Když se práce v alchymistických laboratořích nedaří, je potřeba najít viníka. Někdy je prý neúspěch zapříčiněn nevolí bohů a jindy zase nepřízní nebes. Ano, právě v helénistickém světě přichází na pomoc alchymii také astrologie a tyto dva obory se prolínají.

Každé ze sedmi tehdy známých planet je přiřazen jeden z kovů. Slunce – zlato, Měsíc – stříbro, Merkur – rtuť, Venuše – měď, Mars – železo, Jupiter – cín a Saturn – olovo. Při práci s konkrétními kovy je nyní potřeba sledovat postavení odpovídajících planet a okolních hvězd.

A když se dílo nezdaří? Alchymista už za nic nemůže. S odvoláním na hvězdy šlo zkrátka o nevhodnou dobu pro experiment.

V LABORATOŘI JAKO V KUCHYNI

Ač ženy v alchymistických laboratořích nebývají příliš obvyklé, jedna taková žena se údajně v minulosti objevuje, a to přibližně na přelomu 2. a 3. století. Je jí jistá MARIE ŽIDOVKA, nazývaná někdy také jako MARIE PROROKYNĚ.

Opět postava s nepodloženou existencí, jejíž život zůstává zahalen rouškou tajemství. Právě důležité alchymistické přístroje a různé nádoby mají údajně svůj původ v obyčejné kuchyni. Je to snad opravdu Marie Židovka, kdo začíná jako první zdokonalovat kuchyňské hrnce a vytváří tak destilační aparaturu?

V dochovaných spisech zmiňujících dávnou alchymistku nacházíme v souvislosti s ní například popis tribikosu, přístroje na oddělování složitějších směsí. Zmiňuje se taktéž aparát kerotakis, který má být jejím vynálezem, usnadňujícím proces transmutace.

UMĚNÍ, NEBO DÍLO ĎÁBLA?

Řecká alchymie se ztrácí ve chvíli, kdy se římský politik a vojevůdce CAESAR (100 – 44 př. n. l.) snaží získat Egypt. Při jeho vstupu do země lehne Alexandrijská knihovna popelem a s ní i desetitisíce vzácných svitků.

Kolik znalostí je zde tak nadobro pohřbeno a kolik tajemství je odsouzeno k tomu, že už nikdy nebudou odhalena? Další ránu Alexandrii přináší kolem roku 296 římský císař DIOKLECIÁN (asi 243 – 313), který nechává zničit veškeré pohanské spisy, tedy i spisy o magii a alchymii.

Vládu nad světem nyní přebírá křesťanství. Zástupy egyptských bohů jsou nahrazeny bohem jediným a alchymie je odsouzena jako dílo ďábla a jeho přisluhovačů. Přesto dál přežívá a čeká na své znovu povstání z prachu zapomnění.

K PŘEMĚNĚ KOVŮ PRÝ POSLOUŽÍ I MOČ

O záchranu helénistické kultury, a tudíž i alchymie se svým způsobem zasloužili Arabové, kteří ji přebrali prakticky za svou vlastní. Přesněji bychom měli v tomto případě mluvit o alchymii islámské než jen arabské.

Jejímu dalšímu rozvoji totiž velmi napomohli Peršané a ti jsou prý jen velmi neradi, když o nich někdo mluví jako o Arabech. Centrem kultury se stává Bagdád.

Zde má koncem 10. století MUHAMMAD IBN ISHÁK AN NADÍM psát své dílo Kitáb al-Fihrist (Kniha katalogu). Jedna z kapitol se věnuje také alchymii a výrobě stříbra a zlata. Přináší vzácné svědectví o tehdejším stavu tajuplné vědy.

Velký vliv na vývoj alchymie má prý také jistý DŽÁBIR IBN HAJJÁN IBN ABDALLÁH AL-KÚ-FÍ AS-SÚFÍ (asi 721 – 815), údajně největší arabský alchymista. V čem spočívá jeho významné rozšíření oblastí alchymistických bádání?

Vedle minerálních látek se začíná využívat také látek rostlinných a živočišných. Alchymisté zařazují do svých laboratoří při snaze o transmutaci nejrůznější rostliny, ale také některé přísady ze zvířat (kosti, chlupy, krev, morek, moč…).

Tajemnou alchymistickou laboratoř je v současnosti možné navštívit v Muzeu alchymie v Kutné Hoře.

OD JEDŮ JEN KRŮČEK K LÉKŮM

Mezi alchymistické pokusy je možné řadit i činnost mnohem „obyčejnější“. Voňavky. ABÚ JUSÚF JAKÚB IBN ISHÁK ALK-INDÍ je všestranným a váženým učencem 9. století. Snahy o výrobu nejistého elixíru nesmrtelnosti jsou mu cizí, ovšem alchymistické postupy zdaleka nezavrhuje.

Destilací získává parfémy a vonné oleje, a tím se také jeho živnost stává značně výnosnou. Tady už se přibližujeme do doby, kdy alchymie získává reálnější cíle než jen honbu za přeludem. ABÚ BAKR AHMAD IBN ALÍ BEN VAHŠÍJA AN-NABATÍ zanechává spis z 10.

století s názvem Kniha jedů. Vedle 800 popisovaných jedů je významná část věnující se sloučeninám. An Nabatí totiž poukazuje na to, že vlastnosti výsledné sloučeniny se mohou lišit od vlastností jednotlivých použitých složek.

Toto zjištění má značně pomoci při dalším experimentování a výrobě léků.

NEZNÁMÁ NAŠLA SVÉ JMÉNO

Až dosud se alchymie objevuje pod různými názvy. V arabském světě je známá jako velké umění či nové umění (ars nova). Teprve v 10. století se prý v již zmíněné knize Kitáb al-Fihrist autora an Nadíma objevuje výraz „alchymie“ ve smyslu, jak ji chápeme dnes.

Do nového tisíciletí už tedy nevstupuje žádná tajemná věda beze jména, ale skutečná alchymie.

STŘEDOVĚK PLNÝ POVĚR

Někdy začátkem 12. století postupuje alchymie dál do Evropy, a to v podobě latinského překladu spisu pojednávajícího o alchymii – Testament. Spojovacím můstkem mezi arabským světem a Evropou je údajně Španělsko.

V Evropě tou dobou vládne temný středověk. Věří se na tajemné bytosti jako víly, čerty, skřety, polednice nebo bazilišky. Například kámen z baziliškova mozku má svému nositeli přinášet slávu a vítězství.

Mnich THEOPHILUS PRESBYTER dokonce rozděluje alchymii na přírodní a démonickou, v níž figuruje nadpřirozeno. Vliv mají také různé pověry. Jak například správně kalit železo, aby bylo skutečně tvrdé? Theophilus píše, že je potřeba tříleté kozy.

Tu necháme tři dny hladovět a pak ji nakrmíme kapradím. Za dva dny nasbíráme v noci moč této kozy a tu potom použijeme ke kalení železa. Že by snad šlo o skutečný alchymistický zázrak? Dnešní chemik by potvrdil, že moč obsahuje organické sloučeniny a zkalovaný kov je tak tvrdší.

Pro Theophila to ovšem byla síla alchymie.

ALKOHOL MÍSTO ELIXÍRU

Ve střední Evropě dochází k rozvoji alchymie až v období renesance v 16. století. I když už to není ta stará alchymie, známá z přelomu letopočtu. Při přílivu drahých kovů do Evropy má dominující postavení hlavně Španělsko – jako obchodně významný přímořský stát.

Střední Evropa si velice dobře uvědomuje svou nevýhodu a snaží se o kompenzaci. Té se jí dostává v souvislosti se stříbrnými nalezišti. Rozvíjí se báňská činnost. I zde se lidé snaží zněkolikanásobit množství vytěženého stříbra pomocí alchymie.

Převahu však získává názor, že transmutace kovů je nemožná, a alchymie je více využívána pro pokrok v lékařství. „Alchymie je věda, která skrze oheň vytahuje škodlivé látky,“říká Švýcar PARACELSUS (1493 – 1541), který se již nepovažuje ani tak za alchymistu jako za lékaře.

Také destilace nachází v nové době své nové uplatnění. Místo elixíru nesmrtelnosti nyní lidé upřednostňují destilaci alkoholu.

Čínská lékárna může ještě dnes někomu připomínat alchymistickou laboratoř plnou elixírů skoro věčného života.

Z VÝSLUNÍ SLÁVY DO MUZEA

Chvíli ještě přežívá travičství, experimentování s jedy a protijedy, pokusy o výrobu nových léků. Je ale ještě možné mluvit o alchymii? Její vývoj se prakticky zastavil kdesi ve 14. či 15. století.Alchymisté už jen „opisují“ od svých arabských předchůdců a v zásadě už nic nového nevzniká.

Alchymie přežívá ve starých spisech, románech nebo muzeích. Roku 1828 navštěvuje švédský vicekonzul JOHANND´ANASTAZY Egypt a přiváží odsud do Evropy vzácné řecké papyry. Některé z papyrů skončí na dlouhá léta v zapomnění v nizozemském městě Leyden.

Až v roce 1885 jsou spisy přeloženy, a světu se tak dostává svědectví o dávné magii. Papyrus Leyden, jak se později spisu začne říkat, obsahuje celkem 111 návodů na „výrobu” zlata a mnohé tajuplné práce s kovy.

Opravdu dávní alchymisté věří, že vyrábějí ryzí zlato, nebo snad tuší podvod, ale nijak se tím netrápí?

AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky magie Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články

Švestkový závin z listového těsta
nasehvezdy.cz

Švestkový závin z listového...

Závin se švestkami zvládnete připravit...
Transformace hotelu Queen Elizabeth
rezidenceonline.cz

Transformace hotelu Queen...

Královna Alžběta byla otevřena už v roce 1958, stala se...
Volvo XC60 B5: Elektrizující diesel ve světě čistoty
21stoleti.cz

Volvo XC60 B5: Elektrizující...

Volvo chce do roku 2025 v porovnání s...
VIDEO: Kuličková dráha, od které neodtrhnete oči!
epochaplus.cz

VIDEO: Kuličková dráha, od...

Dřívka, magnety, pružinky a...
Zámek Zbiroh: Tajemné místo
epochanacestach.cz

Zámek Zbiroh: Tajemné místo

Nejstarší české...
Karel IV.: Měl zkušenosti s nevysvětlitelnými jevy?
epochaplus.cz

Karel IV.: Měl zkušenosti s...

Dnes si připomínáme 700 let od narození českého krále...
Nová série Medikomiksů vysvětluje dětem, co to jsou vážné nemoci
21stoleti.cz

Nová série Medikomiksů...

Po kreslených příbězích o hemofilii a lymfomu vznikl ve...
Jak se žije v “Tatře“ posádce Tatry kolem světa 2?
iluxus.cz

Jak se žije v “Tatře“...

TATRA KOLEM SVĚTA, ojedinělá výprava, která navázala...
PROJEKT FORTITUDE Kde udělal Hitler chybu?
epochalnisvet.cz

PROJEKT FORTITUDE Kde...

V oblasti Pas-De-Calais je kanál La Manche...
Za toulkami po Zlaté stezce v Plzeňském kraji
epochanacestach.cz

Za toulkami po Zlaté stezce v...

Místy téměř nedotčená...
Spojené arabské emiráty míří k Marsu
epochalnisvet.cz

Spojené arabské emiráty...

Nosná raketa H-IIA úspěšně odstartovala z...
Duch za mě dopsal povídku
nasehvezdy.cz

Duch za mě dopsal povídku

Neměla jsem tehdy žádnou inspiraci,...