Skip to content

Vyvraždění Romanovců: Krutý příběh plný otazníků

Vražda cara Mikuláše II., jeho rodiny a dvorního personálu dodnes patří, i podle současných představitelů Ruska, k nejvíce stinným stránkám ruských dějin. Co se skutečně v červenci 1918 odehrálo v jekatěrinburském domě?

Na čí příkaz jednala popravčí četa? Jakou roli v těchto událostech hrály československé legie?

A co všechno se stalo s ostatky cara a jeho rodiny? Hodiny ukazují první minuty středy 17. července 1918.

Do ložnice ruského CARA MIKULÁŠE II.(1868 – 1918) v domě bývalého kupce NIKOLAJE IPATĚVA v Jekatěrinburgu (v komunistické éře v letech 1924 – 1991 nazývaném Sverdlovsk – pozn. red.) vtrhává velitel strážního oddílu JAKOV JUROVSKIJ a podle své tajné zprávy rozkazuje carovi a jeho manželce ALEXANDŘE FJODOROVNĚ (1872 – 1918), aby se ihned odebrali do sklepa.

Za několik minut je následuje i 9 dalších – následník trůnu CAREVIČ ALEXEJ (1904 – 1918), VELKOKNĚŽNA OLGA (1895 – 1918), TAŤÁNA (1897 – 1918), MARIE (1899 – 1918?) a ANASTÁZIE (1901 – 1918?), carův dvorní lékař JEVGENIJ SERGEJEVIČ BOTKIN, komorná ANNA DĚMIDOVA, komorník ALEXEJ TRUPP a kuchař IVAN CHARITONOV.

Ve sklepě to už jde ráz na ráz. Velitel Jurovskij čte prohlášení „Jelikož vaši příbuzní pokračují v útocích na sovětské Rusko, rozhodl se vás uralský sovět popravit!“ a dříve, než car stačí jakkoli zareagovat, je Jurovskim zastřelen.

Masakr je odstartován!

POLŠTÁŘEM PROTI BAJONETŮM

Krátce na to vytahuje Jurovskij druhou pistoli a znovu pálí – tentokrát na careviče. Na to začíná střílet i dalších 10 mužů z popravčí čety – nejprve na carevnu, pak na doktora Botkina a na carovy dcery.

Na závěr přicházejí na řadu Trupp, Charitonov. Děmidova zůstává na živu ze všech nejdéle. Drží před sebou totiž carevičův polštář a snaží se z místnosti uprchnout. Stačí však udělat jen pár kroků. Dva muži z popravčí čety do ní zabodávají své bajonety – zasazují jí nejméně 30 ran.

Když se carevič ještě probírá z bezvědomí a zasténá, Jurovskij mu okovanými botami skáče na hlavu a dvakrát ho střílí do ucha. Na živu také ještě zůstává carevičův pes. Střelci mu však pažbou pušky tříští lebku.

Pak jsou mrtvolám odebrány veškeré cennosti, těla jsou zabalena do ubrusů a naložena na nákladní automobil, který je po celou dobu přistavený u domu a neustále mu běží motor, aby nebylo slyšet střelbu.

Nakonec všichni odcházejí společně oslavit úspěch celé akce. Přežil ji někdo? Co se stalo s ostatky mrtvých? A kdo k tomuto masakru dal vlastně příkaz?

Jakov Jurovski

BÍLÍ PROTI RUDÝM

Z nejnovějších odborných analýz celého případu vyplývá, že o zavraždění cara Mikuláše II.je pravděpodobně rozhodnuto předem. Jak je to možné? Vůdce tehdejšího bolševického Ruska VLADIMÍR ILJIČ LENIN (1870 – 1924) a první úřední hlava sovětského státu JAKOV MICHAJLOVIČ SVERDLOV (1885 – 1919) totiž s velkými obavami sledují vývoj vojenské situace na Sibiři.

Pro bolševiky nepřátelská, tzv. Lidová (bílá) armáda vedená admirálem ALEXANDREM VASILIJEVIČEM KOLČAKEM (1874 – 1920) postupuje, stejně jako československé válečné legie, na Jekatěrinburg. Lenin ví, že je jen otázkou času, kdy bude toto město dobyto, a že car Mikuláš II., který je tou dobou ve městě bolševiky vězněn, nesmí být podle něj v žádném případě osvobozen.

Mohl by se totiž pak stát jakýmsi symbolem protibolševického odporu, což by mohlo ohrozit, nebo dokonce zhatit Leninovy Německem podporované a také bohatě financované politické plány. Zároveň si ale také uvědomuje, že v rámci bolševické propagandy je oznámení carovy smrti žádoucí!

NOVINY: DĚTI NEZEMŘELY!

V sobotu 20. července 1918 tedy vychází v ústředním deníku bolševické strany Pravda a v listu Izvestija zpráva nadepsaná titulkem „Bývalý car zastřelen v Jekatěrinburgu! Mikuláš Romanov je mrtev!“ Z původního textu je ovšem vyškrtnuto, že car byl popraven společně se svojí rodinou.

To má být před světem zatajeno. Proč? Bolševici vědí, že pokud by se ve světě „provalilo“, že byly zavražděny i carovy děti, zanechalo by to velkou skvrnu na ruské revoluci a silně by ji to v očích světa zkompromitovalo.

Proto vydávají rozkaz zbavit se nenávratně všech těl i ostatků!

KAM SE PODĚLY MRTVOLY?

25. července 1918 skutečně dobývá Jekatěrinburg Kolčakova „bílá“ armáda. První kroky jejích důstojníků vedou do domu kupce Ipatěva. Ten však nacházejí zcela prázdný. Jeho sklepní místnost působí na první pohled hrůzostrašně.

Stopy zaschlé krve jsou viditelné i přesto, že se je zřejmě někdo pokoušel odstranit. Patrné jsou i stopy po kulkách a bajonetech. U jedné stěny – na místě, kde asi stála carova rodina ve chvíli, kdy popravčí četa začala střílet – chybí velký kus omítky.

Admirál Kolčak nařizuje, aby se okamžitě po carské rodině pátralo. To však nepřináší žádné výsledky. Kolčak tedy pověřuje vyšetřujícího soudního úředníka z magistrátu v Pemze NIKOLAJE SOKOLOVA, aby se případu ujal.

KOSTI, ZUBY, KORZETY

Sokolova pátrání zavádí až ke 4 opuštěným a zatopeným šachtám nedaleko Jekatěrinburgu – místu, kterému se říká „Čtyři bratři“.

Tady po pečlivém zkoumání nalézá zbytky oblečení příslušníků carské rodiny a jejich cenností, které jim jsou sebrány popravčí četou krátce po vraždě (např. přezku z carova opasku, přezku z dětské uniformy, perlové náušnice, kříž se safíry a diamanty, 6 dámských korzetů, brýle, umělý chrup se 14 zuby…).

Mimo to nachází také 42 ohořelých zbytků kostí, které jsou částečně narušeny kyselinou, a znetvořenou a částečně spálenou mrtvolu psa Jemmyho, který patřil Anastázii. I když pak ale nechává překopat celé okolí, samotné mrtvoly zavražděných nenachází!

Nechává proto alespoň zhotovit těžkou dřevenou truhlu, do níž ukládá všechny nalezené pozůstatky a osobní předměty zavražděných.

ODPOVĚĎ SKRÝVÁ FOTOGRAFIE

Dalším z těch, které tragická smrt cara a jeho rodiny přitahuje, je i geolog z Jekatěrinburgu ALEXANDR AVDONIN (*1930). ››Ten se o její osud intenzivně zajímá, čehož v roce 1976 využívá ruský filmař a autor detektivních románů GELIJ RJABOV.

Po velkém naléhání přesvědčuje Avdonina, aby se společně s ním pustil do hledání carových pozůstatků. Vycházejí přitom z poznatků Nikolaje Sokolova – zvláště z jedné staré a vybledlé fotografie, ke které se dostal.

Na ní je zobrazen bažinatý terén úzké cesty, která je podle dokumentace zpevněna čerstvě poraženými stromy a železničními pražci v noci z 18. na 19. července 1918 – tedy 2 dny po zavraždění carské rodiny.

Podle Sokolovovy zprávy na ní 19. července 1918 ve 4.30 ráno zůstal trčet v bahně nákladní vůz, jedoucí z Jekatěrinburgu do nedaleké Koptjaky. Do garáže v Jekatěrinburgu se však auto vrátilo až v 9.00.

PROČ NÁKLAĎÁK ZASTAVIL?

Avdonin s Rjabovem přicházejí při svém pátrání na časovou nesrovnalost. Jak je možné, že auto bylo na cestě 5 hodin, když cesta do Koptjaky a zpět nemohla trvat – ani přes zdržení u trati – ani hodinu?

Že by posádka auta někde mezi Jekatěrinburgem a Koptjakou zastavila? A pokud ano, proč? Tato otázka jim nedává spát. Na jejím základě a také na základě kopie tajné zprávy, kterou krátce po zavraždění carské rodiny píše JAKOV JUROVSKIJ, objevují v květnu 1979 místo, kde jsou pohřbeny ostatky carské rodiny.

JUROVSKIJ: HLAVNĚ NENÁPADNĚ!

Jak zřejmě v červenci 1918 probíhalo zahlazení stop po mrtvolách carské rodiny? Pravděpodobně tak, jak je to patrné ze zmíněné Jurovského zprávy, která je 60 let pečlivě chráněna mezi tajnými spisy v Ústředním archivu Říjnové revoluce v Moskvě.

„Ráno 19. července, kolem půl páté uvízlo nákladní auto v bahně,“ píše Jurovskij. „Jelikož bychom už těžko dorazili k hlubokým šachtám, nezbylo, než abychom mrtvoly zakopali nebo je spálili. Chtěli jsme spálit Alexeje a Alexandru Fjodorovnu, ale omylem jsme spálili komornou a Alexeje.

Zahrabali jsme zbytky bezprostředně pod ohništěm, navršili na něj jíl a nad hrobem znovu zapálili oheň. Poté jsme rozsypali popel po okolí, abychom zakryli všechny stopy. Mezi tím byl vyhlouben hromadný hrob pro ostatní.

Kolem sedmé hodiny ráno byla čtvercová jáma o rozměru 3,5 aršínu a hloubce 2 aršíny (aršín = 71,12 cm – pozn. red.) konečně hotová. Do ní byly položeny mrtvoly. Obličeje a těla byly polity kyselinou sírovou jednak proto, aby nebyly k poznání, ale také proto, aby nebyly cítit, až se budou rozkládat.

Do jámy jsme vhodili větve a vápno, přes těla jsme položili trámy, po kterých jsme několikrát přejeli autem – a po jámě už nebylo ani stopy. Bílí tento hrob nenašli a tajemství zůstalo zachováno.“

MARNÉ PÁTRÁNÍ KGB

Na konci své zprávy také Jurovskij uvádí přesnou polohu hrobu. Je to přesně ono místo, které při svém soukromém letitém pátrání objevují Avdonin s Rjabovem. Co ale s nalezenými pozůstatky? Píše se rok 1979, KGB (sovětská tajná služba – pozn.

red.) je ještě všemocná a oba se pochopitelně bojí svůj objev oznámit. Nakonec nepřicházejí na jiné východisko, než tyto pozůstatky vrátit zpět na místo, kde je objevili. Ukládají je do pevné dřevěné truhlice a vše vracejí do původního hrobu.

Až o 10 let později, 10. dubna 1989, poskytuje Rjabov rozhovor týdeníku Moskovskije novosti, kde o jejich tehdejším hrůzném nálezu hovoří. Přesné místo, kde se hrob carské rodiny nachází, však neuvádí.

I když pár dní poté, co rozhovor vychází, odjíždějí na rozkaz KGB do lesa u Jekatěrinburgu těžké traktory a buldozery, hrob není nalezen.

Rodina cara Mikuláše II. pár týdnů před svou tragickou smrtí

NECHUTNÁ EXHUMACE

To se mění až v červenci 1991, kdy je na popud Alexandra Avdonina vyslána do bažinaté oblasti v okolí Koptjaky skupina odborníků, aby exhumovala těla členů carské rodiny. Kromě truhly se 3 lebkami, kterou zde před 11 lety umístil Avdonin s Rjabovem, objevují další lebky, žebra, části páteří, kosti z dolních i horních končetin.

Celkem je v jámě nalezeno 950 kosterních pozůstatků, které umožňují rekonstrukci vraždy. „Ještě jsem neviděla tolik tak zničených a tak zhanobených koster. Dělalo se mi z toho zle,“říká krátce po nálezu archeoložka LUDMILA KORJAKOVA z Uralské univerzity v Jekatěrinburgu.

KDE JE ZRANĚNÍ Z JAPONSKA?

V následujících měsících jsou tělesné pozůstatky nalezené v lese podrobeny důkladné expertíze jak z ruské strany, tak později Američany. S jakým závěrem? 5 koster údajně patří carské rodině, 4 kostry členům carova doprovodu.

Chybějí prý ostatky careviče Alexeje a pravděpodobně i čtvrté dcery Anastázie. Jedná se však opravdu o pozůstatky carské rodiny?

Molekulární biologové, Brit DR. PETER GILL a Rus DR. PAVEL IVANOV, v roce 1993 oznamují, že takřka určitě ano.„Jsme na 98,5 procenta přesvědčeni, že ostatky z Jekatěrinburgu patří carské rodině!“ I přesto se však i později ozývají pochybovačné hlasy.

Například prezident Střediska pro objasnění smrti posledních Romanovců VADIM VINNER v červenci 1995 prohlašuje, že car Mikuláš II. byl v roce 1891 během návštěvy Japonska zraněn atentátníkem na hlavě.

Stopy tohoto zranění by podle něj musely být patrné i na lebce dospělého muže, jehož pozůstatky byly nalezeny u Jekatěrinburgu a kterým podle vědců byl právě car.

BYL CAR OPRAVDU ZAVRAŽDĚN?

IVAN BUNIČ, politolog a spisovatel ze St. Peterburgu, zase tvrdí, že ke krveprolití ve sklepení domu kupce Ipatěva nikdy nedošlo! „Car nikdy nebyl vězněn v Jekatěrinburgu, ale žil až do roku 1940 v izolaci od okolního světa nedaleko Moskvy.

Dokonce sám Stalin si čas od času vyžádal jeho radu, jak postupovat v některých politických otázkách.“ Historku o brutálním zavraždění carské rodiny si podle Buniče vymysleli caru věrní Rusové, aby poškodili pověst sovětského režimu.

Kde je tedy pravda? A pokud jsou tyto ostatky pravé, co se stalo s carevičem a s jednou z Mikulášových dcer?

VELKOKNĚŽNA BEZ RUŠTINY

Osud zmíněných dvou členů carské rodiny je dodnes obestřen tajemstvím. Podle některých spekulací byla jejich těla spálena a popel rozprášen v lese, podle dalších jsou pohřbeni jinde než zbytek rodiny.

Existují však i odvážnější domněnky. Jedna z nich říká, že obě děti masakr přežily! Čas od času se totiž objevují lidé, kteří se za ně nebo za jejich potomky prohlašují. Asi nejznámější je příběh tonoucí ženy, která se v roce 1920 v Berlíně vydává za princeznu Anastázii.

Tvrdí, že jakoby zázrakem unikla krvavému masakru v Jekatěrinburgu. Tato mladá žena, která posléze dostává od úřadů jméno ANNA ANDERSON, je skutečně carově dceři nápadně podobná. Nezná však jediné ruské slovo.

Omlouvá to tím, že to způsobil šok z vražedné noci a nenávist vůči trýznitelům její rodiny.

„ANASTÁZIE“: CHCI MILIONY!

Do Berlína přijíždějí téměř všichni dospělí členové rodu Romanovců z různých koutů světa a brzy mezi nimi propukají spory. Část jich je přesvědčena, že neznámá žena je skutečně Anastázií a že při vyprávění svých příhod popisuje události, které mohl znát pouze někdo, kdo žil na carském dvoře.

Ostatní ji však prohlašují za rafinovanou podvodnici. Anna se časem stěhuje do USA do města Charlottesville ve státě Virginia a požaduje, aby jí byly vydány peníze, které byly údajně Mikulášem II. uloženy na konta v bankách USA a Velké Británie (tato konta ale nebyla nikdy nalezena – pozn. red.).

K tomu však nedochází, protože Anna svou identitu nemůže – ani před soudem – přesvědčivě prokázat. Po její smrti v roce 1994 provádějí experti srovnávací analýzu na DNA. K jakému názoru dospívají? Že Anna rozhodně nebyla příslušnicí rodu Romanovců!

Anna Anderson

KOHO VĚZNILI NA SIBIŘI?

Anna Anderson však není v historii jediná, kdo o sobě prohlašoval, že přežil vyvraždění carské rodiny. V roce 1920 je údajně na Sibiři odsouzena k trestu smrti mladá žena, která se pokoušela o útěk do Číny.

Před soudem tvrdí, že je velkokněžna Anastázie, a to dokonce tak věrohodně, že nejistý soudce ji nakonec mění rozsudek smrti v dlouholetý trest vězení. Co se s ní stalo později? A pokud byla propuštěna z vězení, proč se nepřihlásila o svá práva?

MARIE, NEBO ANASTÁZIE?

V roce 2007 jsou vědeckou expedicí, kterou organizuje Institut historie a archeologie uralské pobočky Ruské akademie věd v Moskvě, nalezeny poblíž Jekatěrinburgu ostatky dvou těl, o nichž ruští archeologové tvrdí, že údajně náleží careviči Alexejovi a jeho sestře Anastázii nebo Marii.

„Kosti patří mladému muži mezi 10 – 13 lety a dívce staré asi 18 – 23 let,“ tvrdí šéf týmu antropologů SERGEJ POGORELOV. „Na fragmentech těl jsou poškození zřejmě způsobená střelbou. Všechny kosti jsou ohořelé a patrně na ně bylo působeno i agresivními látkami.

“ Stále ovšem není zcela jasné, komu patří ženské ostatky – zda Marii, nebo o rok mladší Anastázii. Vzhledem k tomu, že je od sebe dělil pouze rok, nejsou odborníci zatím schopni určit přesnou identitu.

Navíc – pokud opravdu jde o pozůstatky carových děti, proč jejich těla skončila na jiném místě než všechna ostatní?

Foto:
AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky historie Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články

Pochoutkový burger s cizrnou
nasehvezdy.cz

Pochoutkový burger s cizrnou

Grilovací sezona sice pomalu končí, ale...
Pilates: Cesta ke zdraví
iluxus.cz

Pilates: Cesta ke zdraví

My Pilates je tím nejpovolanějším místem v...
Mimořádné Ceny Neuron mají své vítěze
21stoleti.cz

Mimořádné Ceny Neuron mají...

Nikdo zatím neví, z jaké hlavy vzejde lék na...
The Heart of Europe: Unikát tepající miliardami
epochalnisvet.cz

The Heart of Europe: Unikát...

Poklidně pluje na vodě a nabízí prvotřídní servis a do...
První akciová společnost: Komu vyfoukli Nizozemci prvenství v obchodu s kořením?
epochaplus.cz

První akciová společnost: Komu...

Nizozemské lodě míří na konci 16. století k indickým...
Lipno mění podobu rodinné dovolené
epochanacestach.cz

Lipno mění podobu rodinné...

Lipno mění zažitou...
Umyvadlo mnoha tváří
rezidenceonline.cz

Umyvadlo mnoha tváří

Zásadní koupelnový prvek je díky neutuchající variabilitě...
Dinosaurus do kapsy
epochalnisvet.cz

Dinosaurus do kapsy

Zřejmě jakéhosi praotce dinosaurů včetně...
Chebské historické krovy
epochanacestach.cz

Chebské historické krovy

Navštivte ojedinělý soubor...
Ráje českých vodomilů
nasehvezdy.cz

Ráje českých vodomilů

Venku už začíná bát chladno? Navadí! I když se...
Nejkrásnější hrady a zámky na světě
epochaplus.cz

Nejkrásnější hrady a zámky na...

V historii sloužily hrady jako obrana před...
Filmová „studená válka“: Rusové se pokusí zastínit Cruisův projekt vlastním vesmírným natáčením
21stoleti.cz

Filmová „studená válka“: Rusové se...

Na oběžné dráze zřejmě vypukne další...