Na konci druhé světové války se již hroutí německé vojenské síly a Hitler proto upíná svoji naději k tzv. Alpské pevnosti. Tato lokalita v Alpách, chráněná velikány hor, měla být místem vojenských jednotek, které by svedly poslední bitvu, nebo do doby, než by byla vyvinuta nějaká válečná zbraň, která by na poslední chvíli zvrátila osud Německa. V to do poslední chvíle věřil sám Hitler, který si prohranou válku nechtěl připustit.

Víme, jak válka dopadla, ale zdaleka neznáme vše, co se zde v Alpské pevnosti připravovalo. Pod pohořím s příznačným názvem Mrtvé hory leží temné jezero Töplitzsee. Nese však také přezdívku Ďáblova popelnice, což zní dost tajemně. Podle pověsti má na dně ležet poklad střežený ďáblem a každý pokus o jeho vyzvednutí končí smrtí.

Je s podivem, jak má pověst blízko ke skutečnosti. Když se blížil konec druhé světové války, směřovaly do této těžko přístupné oblasti ozbrojené kolony aut s tajemným nákladem, který nemohl skončit nikde jinde, než na dně jezera. Některým pokladům ani voda neublíží, pokud půjde o zlato apod. Ale nešlo jen o naloupené poklady či nacistické archivy. Alpská pevnost měla být i přísně střeženým místem, kde se měly vyvíjet převratná válečná zařízení. Mluví se například o raketách, odpalovaných z ponorek, nových výbušninách, torpédech voda – vzduch, kdy měly podle plánů ponorky dopravit k pobřeží USA vodotěsné kontejnery, ze kterých by startovaly rakety. Když už bylo na jaře roku 1945 jisté, že válka je prohraná, měly být podle rozkazu veškeré výkresy a další dokumenty potopeny v kontejnerech na dno jezera, stejně jako rozpracovaná zařízení.

Samotné jezero je dva kilometry dlouhé, o šířce 400 m a hluboké něco málo přes 100 metrů. V jeho vodě již od hloubky 20 m chybí kyslík.

Ale již záhy po konci války se začínají kolem jezera objevovat záhadní návštěvníci, z nichž většina končí tragickou smrtí. Návštěvníci jsou buď zastřeleni, nebo utopeni. Například inženýři Mayer a Pichler, kteří zde byli za války zaměstnáni v tajné zkušební stanici. Oba byli po válce nalezeni u jezera ve stanech mrtvi a Mayer měl rozpárané břicho, jakoby někdo hledal v jeho těle něco, co před hrozícím nebezpečím spolkl. Byl to snad plánek základny? Následuje celá plejáda nešťastných pokusů o hledání, provázená například přeříznutým horolezeckým lanem či potápěčským kabelem. Jako by někdo střežil tajemství, nebo likvidoval konkurenci.

Samozřejmě tajemství jezera nedalo spát ani oficiálním výpravám. Prvé ohledání hned na konci války udělali Američané, kteří tvrdili, že jezero má jakési falešné dno.

Další výpravu organizoval v roce 1959 časopis Stern, kdy se podařilo vyzvednout velké množství falešných bankovek. Ale vzhledem k ještě živé fašistické minulosti byla výprava náhle přerušena.

Třetím oficiálním pokusem byla rakouská akce v roce 1963. Byly odhaleny některé další bedny s penězi, ale i zbytky různých zbraní, raket či odpalovacích ramp. Dokonce potápěči zahlédli na dně celé letadlo. Ale i ta byla ukončena, když se potápěč Egner nevynořil. Jeho tělo bylo objeveno až po roce.

Protože údajně bylo zatím prozkoumáno jen asi 16% celkové rozlohy dna, je možné, že se někdy o převratných zbraních a technologiích dozvíme více. Ale je to možná jen iluze. Pokud byly nálezy k něčemu použitelné, již dávno asi skončily v tajných sejfech.