Mapy z 15. století mají k dokonalosti daleko. Vznikají totiž během objevitelských cest a k jejich vypracování jsou nutné složité matematické výpočty. Mapy Ibn Ben Zary jsou v něčem jiné. Nejen, že jsou překvapivě přesné, ale zároveň je na nich zobrazeno něco, o čem lidé té doby nemohli mít ani tušení. V díle je totiž zachycen svět tak, jak vypadal před ústupem ledovce!
Arabský kartograf Ibn Ben Zara v roce 1487 vytváří mapy, které budou pro pozdější vědce stejnou záhadou, jako autor sám. O jeho osobnosti totiž nevíme téměř nic, vlastně jen to, že stojí za vznikem portolánové mapy znázorňující pobřeží severní Afriky a evropského středomoří.
Portolánové mapy poprvé vznikají na přelomu 13. a 14. století a jsou cennou navigační pomůckou námořníků. Zakreslují známá pobřeží, majáky, nebezpečné útesy, důležité přístavy či mořské proudy obvyklý směr vanoucího větru. Na rozdíl od uměleckých precizně zdobených map jsou prostší, ale přesnější.
PRAVĚKÁ KARTOGRAFIE
V podivné mapě Ibn Ben Zary je zakresleno pobřeží Středozemního, Jaderského a Egejského moře. Mapa je nejvydařenější právě v oblasti Egejského moře omývajícího břehy Řecka. Zdejší ostrovy jsou zaneseny s takovou přesností, že by mohly konkurovat dokonce i současným mapám.
Jejich tvar i poloha téměř přesně odpovídá dnešním údajům. Drobné odchylky, na které lze narazit, se dají snadno vysvětlit častou vulkanickou činností v oblasti či poklesem hladiny moře, což mohlo tvar některých ostrovů během několika stovek let pozměnit.
Pak je ale velmi podivné, že na takto přesné mapě jsou v oblasti na jihu Švédska, ve stejné šířce jako leží Anglie, viditelné ledovce. Území severní Evropy Ibn Ben Zara vystihuje tak, jak vypadalo, když byla doba ledová na ústupu.
Konec doby ledové přitom nastává v období mezi 10 000 a 8500 lety př. n. l.! Jak by se k takovým geografickým údajům mohl kartograf konce 15. století dostat?
ODKAZ DÁVNÉ CIVILIZACE?
Při zpracování mapy se Ibn Ben Zara opírá o již známá díla, zejména o prastaré mapy vytvořené řeckým astronomem a geografem Klaudiem Ptolemaiem (asi 85 – asi 165). I Ptolemaios na svých mapách, které jsou později uloženy v Alexandrijské knihovně, shodně zachycuje stopy posledního zalednění a zbytky ledovcové vrstvy umisťuje na sever Evropy.
Přestože je předloha Zarovy portolánové mapy o pár století starší, rozhodně ani Ptolemaios nemůže mít tušení, jak oblast vypadala před tisícovkami let.
Americký profesor přírodních věd Charles Hutchins Hapgood (1904–1982) se domnívá, že nejpravděpodobnější vysvětlením záhady „ledovcových“ map, spočívá v existence neznámé, vysoce vyspělé civilizace, která disponuje hlubokými vědomostmi o hydrografii, astronomii a matematice, vědomostní úroveň by se zřejmě dala porovnat s tou dnešní.
Příslušnicí oné hypotetické civilizace jsou zdatní mořeplavci, kteří disponují silnou námořní technikou, které se dokáže plavit zaledněným oceánem a možná dokonce zná i letectví. To vše se ale odehrává nejméně před 5000 lety, tedy v době, kdy podle současných poznatků první civilizace ve světě teprve vznikají! Z jakého zdroje pak kartografové čerpali?
