V tunelech pod Portlandem byly uvězněny stovky lidí. Mnoho z nich tu vydechlo naposledy. Tyto události prý zanechaly v podzemí města nesmazatelnou stopu. K čemu všemu zde dochází?
Po téměř století se v americkém Portlandu v Oregonu rozmáhala nešťastná praxe zvaná „shanghaiing“, která vymizela až v první polovině 20. století. Za vším stojí stále častější obchodní plavby, zejména do Asie, v kombinaci s nedostatkem zkušených námořníků.
Pro budoucí plavby jsou najímáni muži, kteří mají zajistit dostatek pracovních sil. Ti jsou placení za každou hlavu zvlášť a proto se snaží sehnat námořníků co nejvíce. Jenže dobrovolně nikdo nechce. A tak muže na loď zpravidla dostanou po zlém. V Portlandu mizejí lidé jeden po druhém a končí na moři.
PERFEKTNÍ VĚZENÍ
Muže i ženy kdosi unáší z ulic a domovů. Zatímco muži jsou mučeni a nakonec donuceni podepsat pracovní smlouvu, která je posílá daleko od domovů, ženy většinou končí v Asii jako prostitutky. Této nešťastné praxi se proto začne říkat „šanghajing“.
Přestože neexistuje žádný přímý důkaz, místní legenda říká, že oběti byly převáženy a drženy v podzemním systému tunelů pod portlandskou čtvrtí Staré Město. Utrpení unesených je tu prý cítit dodnes! Jde o další případ tzv. energetického otisku?
KŘIK A PLÁČ V PODZEMÍ
V podzemí se návštěvníků často zmocňují tísnivé pocity, jako by na ně dolehla těžká bezmoc vězněných. Také obyvatelé Portlandu, kteří pracují či žijí nad tunely ve Starém městě mají řadu vlastních zkušeností.
Řada z nich hlásí, že se odsud ozývají hlasy, pláč či křik. A to i v době, kdy je podzemí prázdné. Odborníci si podobné jevy často vysvětlují tzv. teorií kamenné pásky, podle níž může na určitém místě, zejména za emočně vypjaté situace, zůstat jakýsi energetický otisk.
Ten se pak může ve formě vizuální či zvukové opakovaně uvolňovat. „Původní tragická událost zůstala z důvodu intenzity emocí pociťovaných jejími účastníky doslova vtisknuta do okolního materiálu a dokonce na samotný éter,“ vysvětluje britský vědec sir Oliver Lodge (1851–1940).
Je to právě případ tunelů v Portlandu? Jiná teorie zmiňuje, že může jít skutečné o duše zemřelých, kteří se ještě nesmířili s vlastní smrtí.
CHODBY PLNÉ DUCHŮ
V současnosti se sem vydávají zejména lovci duchů a ti, kteří se rádi bojí. Mnoho z nich prý v chodbách pozoruje ženu v bílých šatech. Známý je také duch, který prý patří devítiletému chlapci jménem Joshua.
Ten za peníze měnil uvězněným nočníky. Spatření těchto duchů jsou podle místního průvodce velice častá! Kdo se do tunelů vydá, ten velice pravděpodobně také zaslechne hrubý mužský šepot. Říká „Odejdi!“ nebo naopak „Zůstaň“. Jsou to ozvěny těch, kteří zde prožili muka?
