Skip to content

Tajemné příběhy: Dvě vraždy na hradě Cvilíně a statečné děvče

Na jihovýchodě od města Krnova se na Zadním Cvilínském kopci nachází zřícenina hradu Cvilín. Byl založen někdy v první polovině 13. století a často měnil své držitele. Někdy na přelomu 15. a 16. století za Jana ze Šelemberka byl hrad opraven a tak se mu začalo také říkat Šelenburg.

Ale po třicetileté válce začal pustnout a měnit se na zříceninu. Stával se tak občas útočištěm různých loupeživých band.

Ke hradu z těchto dob se váže příběh statečného děvčete z podhradí. Když jako malé děvče přišla o oba rodiče, ujal se jí hostinský od Zlatého orla a ona mu v hospodě pomáhala. Ráda poslouchala strašidelné příběhy, ale pranic se nebála.

Na jakousi poznámku hosta o tom, že by v podobných případech propadla hrůze, se vsadila, že v tuto noční hodinu přinese ze Šelenburku větev jeřabin. Bylo to v době, kdy se tam stavěli hosté po velké svatbě dcery bohatého krnovského měšťana Jonáše a vyprávěli o velkém věnu, které si novomanželé odváželi.

Děvče vyběhlo do tmy a přes les a křoviny došlo až na hrad. Tu uslyšela nějaké hlasy, a když nahlédla oknem opatrně dovnitř, na zemi viděla ležet zabitého ženicha a nad ním plačící nevěstu. Protože lupiče rušila při přepočítávání lup, tak jejich mladý vůdce nařídil ji také na místě zabít.

Děvče již na nic nečekalo, ulomilo větev jeřabiny a prchalo zpět. Přitom uvolnilo něco kamení a to vyrušilo loupežníky. Když slyšela dusot jejich koní, stačila se skrýt v nedaleké poustevně. Poté, když nebezpečí minulo, vydala se zpět do města.

Vychytralý vůdce lupičů, jménem Hunzaches, se schoval v křovinách u jediné přístupové cesty k městu, aby zjistil, kdo je na hradě vyrušil. Když však do těchto míst došla dívka, sice ji přepadl, ale nevěřil, že by ona mohla být v tuto dobu sama na hradě.

Protože byla krásná, zahořel k ní milostným citem. Ta však poznala v muži vraha novomanželů, vytrhla mu dýku za pasem a bodla jej do hrdla. Když se vrátila do města a vše vylíčila, trestní výprava měšťanů na hradě ale již žádného lupiče ani věno nenalezla.

Tak plynul čas, až se jednou ve městě konal velký bál. Tam se děvče i s opatrovníkem také vypravili. Do tance ji často bral hezký neznámý mladík. Posléze však v něm i podle jizvy na krku poznala Hunzachese.

Než se vzpamatoval, unesl ji a v jeho náruči prchali na koni pryč z města. Nad potokem se však pod koněm utrhl břeh. Lupič skončil zavalen koněm v potoce, smrtelně zraněn bez možnosti osvobození. Hunzaches se ještě před smrtí stačil vyznat dívce ze své lásky, prozradil ji, kde schoval poklad a požádat ji o odpuštění svých činů.

Děvče s nalezeným pokladem dobře hospodařilo, opatrovníku věnovala část peněz za svoji výchovu, zavražděným novomanželům nechala postavit náhrobek a na místě již rozpadlé poustevny novou kapličku. Prý se vdala za hodného chasníka a dále pomáhala v hostinci.

Příběh má několik jemných nuancí, ale toto je jeho základní podstata.

A tak na hradě Cvilíně již asi nemá cenu dále hledat nějaký poklad. Důležité je, že se tenkrát nakonec dostal do správných rukou.

Foto: wikipedie
AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky historie Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články