Skupinka chlapců se v červnu roku 1836 vydává k hoře Arthur’s Seat u skotského Edinburghu na lov králíků. Když ale na severním svahu najdou vchod do jeskyně, na nějaké králíky rázem zapomenou, protože čuchají dobrodružství. A skutečně…

Kluci uvnitř temné, zatuchlé jeskyně zakopnou o 17 malých dřevěných rakviček. Každá měří zhruba 10 cm a pod miniaturním víkem je v ní nacpaná dřevěná panenka, která na objevitele hledí nehybnýma očima.

Nástroj čarodějnic?

Chlapci miniaturní rakve i s panenkami sbalí a odnesou je domů. V jejich mladické nerozvážnosti je ani nenapadne, že by mohlo jít o nějakou vzácnost, a s panenkami po sobě hází jako kamením. Polovina jich cestu do města nepřežije.

Samozřejmě to první, co lidi při pohledu na dřevěné rakvičky a panenky napadne, je nástroj čarodějnictví a černé magie. Když se tisku i obyvatelům Edinburghu debaty o jejich původu a účelu omrzí, na panenky se rychle zapomene.

V roce 1901 se rakvičky dostanou do učených rukou odborníků Národního skotského muzea v Edinburghu. Ti nad nimi nechápavě vraští čela a v hlavách se jim rodí jedna otázka za druhou.

Teorie o morbidních hračkách

Množí se i teorie o jejich účelu. Někteří si myslí, že panenky mají symbolizovat námořníky, kteří se nevrátili z cest, aby se jim dostalo řádného pohřbu (alespoň v zastoupení). Jiní soudí, že to mohl být talisman štěstí, taková morbidní verze čtyřlístku.

V roce 1990 si k rakvičkám sednou dva univerzitní profesoři, Skot Allen Simpson a Američan Samuel Menefee. Podle nich je všechny vyrobil jeden člověk a nejspíš švec.

Všimnou si rovněž, že způsob, jakým byly vyrobeny, se neliší od způsobu, jakým se vyráběly dětské hračky – hold jiná doba, jiný vkus na to, co dát dítěti do rukou.

Profesoři panenky spojí s dvojicí skotských vrahounů Williama Burka a Williama Hareho, kteří ve 20. letech 19. století zamordovali 17 lidí. 17 rakviček a 17 zavražděných – náhoda?

Jenže problém s touto teorií je, že všechny panenky jsou mužské, zatímco Burke a Hare dávali přednost ženám…