Potřebujete mít více štěstí? Trápí vás ledviny? Anebo máte akutní otravu? Ve středověku na to všechno platí jasný recept: Stačí sehnat ropuší kámen! Co to ale je? Posviťte si na šokující pravdu o jedné z nejvzácnějších magických pomůcek.

Velký je asi jako lidský nehet a trochu připomíná pecku. Zbarvený bývá do běla, ale neobvyklá není ani varianta do černa. Každá barevná mutace má jiné magické využití. Ovšem nejbizarnější je jejich zrod.

Pokud zalistujete středověkými rukopisy na kapitoly pojednávající o ropuších kamenech, budou ve shodě: Tento drahokam nazývaný také bufonit – to podle latinského výrazu pro ropuchu čili bufu – se tvoří v hlavách žab!

Před pár staletími není pochyb o tom, jak k takto podivnému jevu dojde. Bufonit na mozku žab vyraší poté, co skočí na hlavu ropušího krále! A teď to nejdůležitější: K čemu tahle vzácnost je?

Ropucha je sama o sobě nositelnou jedu, a proto kámen z její hlavy funguje jako skvělý protijed. Každý vzdělaný mastičkář i alchymista by vám potvrdil, že jejich přikládání pomáhá léčit nemoc dnes popsanou jako epilepsie.

Zlepšuje také hojení ran a přináší štěstí. Jako ochrana proti otravě působí, nosí-li se ve váčku na krku. Je-li v těle přítomen jed, mění prý kámen barvu až do zelena.

O tomto zázraku medicíny se můžeme dočíst poprvé poměrně brzy, už u římského válečníka a filosofa, autora 37svazkové přírodovědné encyklopedie starého Říma Naturalis historia Plinia Staršího (23–79).

Co zvrací ropucha?

Proč jsou tedy tak vzácně k nalezení? Vždyť by bývalo stačilo udělat ropuší masakr. Jenže tu jsou další háčky. Kámen má být z živé žáby, jinak nemusí fungovat!

„Ropuchu lze položit na kus rudé tkaniny, aby kámen vyzvrátila,“ radí anglický duchovní a autor proslulého bestiáře Edward Topsell (1572–1625). Podobně se prý žába zachová, pokud je jemně zahřátá.

Musíte mít ale rychlou ruku, hned jak kámen vyplivne, pokusí se ho vcucnout zpět! Výsledek? Ropuší kameny jsou vzácné, tudíž i drahé a v jejich ochrannou moc věří kde kdo.

Mezi14. až 18. stoletím se proto zasazují do „magických“ prstenů, šperků a artefaktů, které mají mít ochrannou moc.

Karel IV. pod žabí ochranou?

Píše se rok 1349 a v německých Cáchách jsou ulice plné lidí. Karel IV. (1316–1378), když je prohlášen za císaře Svaté říše římské, usadí na hlavu korunu, na které nechybí ani bufonit!

Ropuší kameny se – chtělo by se říci ledabyle – povalují i mezi drahokamy alžbětinského pokladu z přelomu 16. a 17. století, všimnout si jich můžete ve sbírkách oxfordského univerzitního Ashmoleova muzea a pokud se chystáte do Londýna, prohlédnout si je lze také v Britském muzeu.

Na stopě ropuších kamenů

Jak se na tajemné bufonity dívá dnešní věda? Co je to za kameny? Odpověď je víc, než překvapivá: Žádné kameny. A dokonce tu nebudou figurovat ani žáby. Rozbory jasně prokážou, že tyto magické drahokamy jsou ve skutečnosti zuby!

A to ne jen tak ledajaké, jedná se o zkamenělé zuby vyhynulé ryby rodu Scheenstia, která žije za dob jury a křídy. Její oblíbenou stravu tvoří vodní živočichové.

Chrup se jí proto vyvine do netradičně zakulacených velikých zubů, které jí pomáhají lépe drtit vápenné skořápky potravy.