Na největším ostrově v souostroví Markézy čeká na rozluštění tajemství staré tisíce let. Jde o podivné postavy s malými těly a protáhlými hlavami.

Skrze rybí a ještěří rysy v kamenných tvářích nám pokládají otázku: Jedná se o vyobrazení mimozemských bytostí?

Markézy leží ve Francouzské Polynésii, zámořském území Francie v Tichém oceánu. První osadníci sem dorazili před více než 2000 lety a právě oni nám zanechali sochařské výtvory, nad nimiž si odborníci lámou hlavu dodnes.

Archeologické naleziště Temehea Tohua je plné záhadných vytesaných soch. Ty podle jednoho tábora expertů nejsou ničím jiným než výplody fantazie starověkých obyvatel ostrova. Druhá strana se ale domnívá, že stoprocentně nemůžeme vyloučit nic.

Ani variantu, že jde o podobu civilizace, která Nuku Hiva před dávnými časy navštívila.

Spojitost s kanibalismem?

Podle polynéské legendy kdysi bůh všeho tvoření, Ono, slíbil své družce, že jí postaví dům. Proto v Tichém oceánu stvořil ostrovy a pojmenoval je podle jednotlivých částí své stavby.

Nuku Hiva je v tomto schématu střechou a jako by pod sebou schraňovalo různá tajemství. To nejponuřejší z nich má společné celá Polynésie: Proč se zde tolik rozšířil kanibalismus, tedy pojídání lidského masa lidmi?

Hlavním zdrojem obživy byly pochopitelně ryby, kterými se moře jen hemžilo, přesto se zdá, že to nestačilo. Šlo ale při kanibalismu o zahnání hladu, nebo spíše o rituál?

Oběti bohům se tu nazývaly Ika, což v překladu znamená ryba, a údajně stejně jako ryby umíraly – nabodnuté na háku na místě obětiště! Záhadologové si pohrávají s jednou variantou. Co když tu původně lidské maso nejedli lidé, co když je to naučil někdo jiný? A mají tím na mysli někoho mimozemského, zvěčněného ve zdejších sochách…

Ještěří božstvo

Co přesně sochy ztělesňují? Z dálky působí překrásně, ale když přijdete blíž, přeběhne vám mráz po zádech. Jako kdyby šlo o nějaké rybí nebo ještěří božstvo. Mohli se s něčím takovým prastaří obyvatelé Nuku Hiva setkat?

Nebo si to jen vymysleli, protože se s nejrůznějšími rybími tvory střetávali denně? Jenže podobné výtvory nacházíme i u jiných kultur, např. těch ve starověké Mezopotámii.

Archeologické naleziště Tell al-Ubajd je plné sošek ještěřích humanoidů, postav s hlavou plaza a tělem člověka, starých možná až 6000 let.

Nelze si v této souvislosti nevzpomenout na novodobou konspirační teorii tvrdící, že mezi námi žijí ještěří lidé, děsiví tvorové schopní měnit podobu, aby vypadali jako my. Jenže pro něco takového nejsou žádné důkazy, maximálně výpovědi vystrašených svědků.

Dá se jim ale věřit? Není spíš celá mánie kolem této konspirace způsobena právě některými archeologickými objevy?

Mimozemšťané?

V množství soch na Nuku Hiva vynikají ty, které mají velké oči, protáhlé hlavy a malá těla. Svým vzezřením připomínají druh tzv. šedých mimozemšťanů. Je to ona zpráva, kterou nám starověcí umělci zanechali v kameni?

Pro odborníky je však matoucí, že se na jednom místě vyskytují dva různé typy soch. Ty výše popsané, a pak ještě další, zcela odlišné, s mohutnými těly, obrovskými hlavami a protáhlým nosem, oproti téměř lidskému nosu u menších postav.

Tato zvláštní rozmanitost vyvolává jen další otázky, na něž zatím nemáme odpovědi. Jde o výsledek vlivu různých kultur, nebo se sem kdysi návštěvníků z jiných planet dorazilo podívat více?