Pokud se ponoříme hlouběji do zajímavostí Havajských ostrovů, neunikne naší pozornosti legenda o Menehune. Na první pohled je to jen mytický příběh, který staví příslušníky bájného národa Menehune na úroveň evropských trpaslíků nebo elfů. Stále ovšem platí, že na „každém šprochu pravdy trochu“!

Legendy Havajských ostrovů popisují národ Menehune jako komunitu vzrůstem nevelkých lidí. Jejich výška prý dosahovala okolo jednoho metru. Dalším jejich určujícím znakem byly poněkud zdeformované rudé obličeje.

Legenda, nebo historie?

Pozoruhodné však je, že popis národa Menehune obsahuje řadu detailů. Dílem těchto lidí mělo být na Havajských ostrovech vybudováno i několik desítek kamenných staveb, které však již pohltila bujná vegetace. Zmiňováno je i jejich bezproblémové soužití s lidmi.

To by odpovídalo spíše popisu paralelního osídlení Havaje jiným etnikem, než jen popisu mytických bytostí, co říkáte?!

I proto došlo k formulaci hypotézy, která odbočuje z linie legendy a pohlíží na Menehune jako na starší obyvatele Havaje z prvního tisíciletí našeho letopočtu, kteří později neobstáli v konkurenci Polynésanů.

Stopa na Tahiti

Stopy po Menehune se prý dají vysledovat až na Tahiti, do současné Francouzské Polynésie. Zde údajně žili lidé označovaní jako Manahune. Není bez zajímavosti, že se havajští Menehune objevili na scéně dějin i v moderním věku. Jak se to stalo?

V roce 1820 nechal havajský král provést sčítání svého lidu. Vyplynulo z něho, že na ostrovech je stále přítomno šedesát pět příslušníků národa Menehune. Poslední Menehune se měli přestěhovat na ostrov Nihoa.

Zde jejich stopa mizí. Nejnověji se objevily i teorie, které malý vzrůst Menehune dávají do souvislostí s takzvaným ostrovním nanismem, kdy redukované zdroje ostrovů způsobily v průběhu generací zmenšení postav příslušníků tohoto bájného národa.