Nový zámek stojí na vyvýšenině mezi Lanškrounem a obcí Rudoltice. Ovšem z jeho slávy se příliš nezachovalo. Zámek na Zámeckém vrchu si nechal postavit Adam Ondřej z Lichtenštejna. Stavba začala v roce 1700 a trvala celých 12 let.
Třípatrová budova měla v každém patře čtrnáct sálů vyzdobených nástěnnými malbami. A k zámku patřil i velký park.
NEPŘÍZEŇ OSUDU
Dva roky po dokončení stavby však zámek vyhořel a musel podstoupit opravu. Ale stačilo pět dalších let a zámek zasáhl blesk a opět skončil v plamenech. V roce 1754 přichází třetí požár. Za další dva roky nechává majitel Josef Václav z Lichtenštejna prokletý zámek strhnout.
Zůstává jen levé křídlo upravené do dnešní podoby. Ale pod původním zámkem zůstává rozsáhlá spleť podzemních chodeb na ploše asi přibližně 2800 m². Dnes je přístupná jen třetina z této plochy s původním schodištěm a velkým podzemním sálem, studnou a dalšími prostory.
Zbytek je ještě neprozkoumán a svědectví o podzemí podávají jen žijící očití svědci, kteří jako malé děti do těchto prostor vstupovaly při svých dobrodružných výpravách. Údajně by mělo existovat ještě jedno podzemní patro a snad i tajná chodba kamsi k Lanškrounu.
POVĚST O STAVBĚ ZÁMKU A LIDSKÝCH OBĚTECH
Jedna lidová zkazka vypráví o zdejším chamtivém vrchním správci panství a zástupci vrchnosti, jakémsi Riedlovi. Na poddané byl zlý, ale sám se chtěl vyrovnat své vrchnosti. Pod záminkou stavby malého vyhlídkového pavilonu prý proto, aby odtud přehlédl velkou část panství a mohl dohlížet na poddané.
Kníže sídlil ve Vídni, jen málokdy přijel na panství. Bylo mu tedy jedno, jakou vyhlídku si Riedl postaví. Ten si ovšem nechal pro sebe postavit krásný zámek. Zkraje se stavba moc nevedla, stěny se bortily a vše pokračovalo pomalu.
Knížecí myslivec mu poradil, aby do každého rohu stavby zazdil za živa člověka. A tak správce opil dělníky a čtyři zpité dal do zdí zazdít. Ostatně tomu tak kdysi bývalo na řadě hradů a paláců, aby byly chráněny před vším zlým.
Opravdu, zdi stály pevně, už se netrhaly. Když zase jednou přijel kníže na své panství, nestačil se divit, jaký krásný zámek stojí na kopci. Když mu lidé řekli, že je to sídlo Riedla, kníže se rozhněval a rozkázal zámek zbourat, až na jeden roh. Materiál měl být použit na stavbu ústeckého kostela.
Jiná verze říká, že staviteli z Itálie pomohl se stavbou ďábel, kterému se prý krví upsal. Aby se nakonec zachránil před peklem, dal se na pokání v klášteře. To mu pomohlo, ale zámek ďábel nechal rozpadnout a zůstalo jen jedno křídlo.
Ať už to bylo jakkoliv, dnes je zbytek zámku, nazývaný místními jako zámeček, zajímavým výletním místem. Ale také souborem tajemných podzemních prostor, které čekají na prozkoumání a zatím prý slouží jako příbytek všelijakých duchů a strašidel.
