V Americkém parku Yellowstone se už po staletí ozývá podivný zvuk, který se v ranních hodinách šíří zejména kolem zdejšího jezera. Říká se mu yellowstonský šepot. Nikdo dodnes nedokázal vysvětlit, co jej vyluzuje. Zdejší indiáni mu ale v dávných dobách přisuzovali posvátné vlastnosti.

První písemná zmínka o jevu pochází z roku 1872, kdy je vypravena expedice mající za úkol park zmapovat. Člen výpravy F. H. Bradley pak jednoho rána zaslechne zvláštní zvuk, který jako by vycházel z nebe nad jezerem.

„Během snídaně jsme každých pár chvil slyšeli podivný zvuk, něco mezi píšťalou a chraptivým kvílením, jehož zdroj a charakter jsme zprvu nedokázali určit,“ uvádí Bradley.

V danou chvíli průzkumník zřejmě ještě netuší, že tentýž zvuk poslouchali původní obyvatelé kontinentu již tisíce let před ním. Severoameričtí indiáni zvuk považují za posvátnou událost, přestože se ozývá poměrně často.

Nejčastěji je slyšet v zimě za bezvětrných dnů, zpravidla v čase od svítání do desáté hodiny ranní. Zvuk je popisován různě, někomu připomíná bzučení roje včel, dalším zvuk stovek třepotajících se ptačích křídel.

Jiní slyší spíše harfu, varhany či jakousi éterickou hudbu. Nejprve je slyšet jen lehký šum, pak ale zvuk zesiluje a mění se v ohlušující a bolestivý rámus. Vše trvá asi 30 vteřin a pak zvuk náhle utichne. Co je jeho zdrojem?

DUŠE MRTVÝCH, NEBO ZVUKY ZEMĚ?

Pro zvuk, jemuž se říká šepot Yellowstonu, je charakteristické, že se nedaří určit, odkud vychází. Zdá se, jako by přicházel ze všech stran a putoval po obloze.

Dvacet let po Bradleyově výpravě zaslechne stejný zvuk profesor biologie Edwin Linton (1855–1939). „Zdálo se, jako by to začalo v dálce a dostalo se to až nad hlavu, kde to zaplnilo vzduch.

Byla to směsice větru v korunách borovic a na telegrafních drátech, několikrát opakované ozvěny zvonu, hučení roje včel a dvou nebo tří dalších méně jednoznačných zdrojů zvuku,“ popisuje Linton.

„Zdálo se to jako poněkud nejasný, ozvěnou vracený zvuk, který se vyznačoval mírnou kovovou rezonancí.“ Po Lintonově zážitku se do vyšetřování pustí i armáda, avšak marně. Dodnes není známo, co za šepotem parku stojí.

Někteří se domnívají, že jde o nářek duší těch, kteří se utopili ve zdejším jezeře, vědci pro změnu prověřují, zda by nemohlo docházet k jakési akustické fata morganě, kdy je zvuk přenesen z jiného místa a zdeformován.

Není vyloučeno ani to, že za vším stojí obří vulkán skrývající se pod parkem. Pocházejí tedy zvuky z pozemského světa, nebo z říše, kterou lidské oko nevidí?