Rozlehlé močály na hranici několika afrických států jsou nebezpečným místem, které údajně obývá i jeden z nejzáhadnějších tvorů kontinentu, nazývaný Kongamato. Létajícího tvora s netopýřími křídly spatřilo už mnoho svědků. Může jít o vyhynulého ptakoještěra? A skutečně jeho spatření znamená smrt, jak věří místní domorodci?
Bažinami Džiundu na hranici mezi Angolou, Zambií a Zaire postupuje skupina pěti vojáků. Terén je zrádný, plný nebezpečných prohlubní a jedovatých zvířat. Poslední z mužů se neustále ohlíží, v očích má strach.
Před pár dny ho ve městě Kolwezi proklela jakási žena a předpověděla mu brzkou smrt. Bzučení komárů a kvákání žab najednou ustává. Vedoucí pětičlenné skupinky se v mělké vodě zastaví. Na nebi kousek před ním se mihne nějaký stín.
Všichni ostražitě pozorují vysokou zelenou trávu a ve zpocených dlaních svírají mačety. Náhle se zezadu ozve výkřik, ze kterého tuhne krev v žilách.
Poslední z mužů, ten prokletý, padá s vytřeštěnýma očima do vody, nad ním se vznáší hrozivý tvor připomínající obřího netopýra. Vojáci se v panice pokoušejí o útěk, podaří se to ale pouze jednomu. Napadl muže obávaný přízrak smrti, nebo si jediný přeživší historku vymyslel?
Šokující svědectví
Nejslavnější případ setkání s Kongamatem, jak domorodci bájného tvora nazývají, pochází z roku 1978. Jediný voják, kterému se podařilo utéct, následně umírá v nedaleké vesnici a před svou smrtí popisuje setkání s létajícími přízraky.
A domorodci mu věří. Vždyť svědectví o tajemném dravci nad africkými močály je tolik, že je nepravděpodobné, aby na nich nebylo něco pravdy. Setkání s tvorem je zaznamenáno několik.
Už v roce 1932 o něm hovoří skotský zoolog Ivan T. Sanderson (1911–1973). „Jen pár metrů nad vodou byla černá věc velikosti orla. Spatřil jsem tvora jen letmo, ale stačilo to.
Uviděl jsem dokořán rozevřené čelisti, které odhalovaly půlkruh špičatých bílých zubů,“ popisuje Sanderson své setkání. Britští vědci ho okamžitě obviní z výmyslů.
Jenže pokud šlo skutečně jen o jeho fantazii, jak je možné, že se na podobě tvora vzácně shodují prakticky všichni svědci?
Co přinesla Mackalova expedice?
Krvavě rudé tělo zakončené dlouhým ocasem, na kterém není ani stopa po peří či šupinách. Blanitá křídla s až dvoumetrovým rozpětím. Lebka s dlouhým zobákem, ve kterém se lesknou zuby ostré jako břitva. Tak údajně vypadá dravec obývající močály Džiundu.
Podobně ho popisuje i americký inženýr J. P. F. Brown, který v roce 1957 přichází do nemocnice v zambijském městě Fort Rosebery (dnes Mansa–pozn. red.) s ranou v hrudi.
Lékařům vypovídá, že na něj nedaleko bažin zaútočil obří pták, který odpovídá dosud zaznamenaným popisům Kongamata. Proč ale po tolika zkušenostech nikdo neobjevil hnízda těchto tvorů?
Domorodci z kmene Awemba tvrdí, že se nalézají ve skalních jeskyních kolem pramene řeky Zambezi. Cestu ale ukázat nechtějí.
Rozluštit záhadu se nedaří ani expedici amerického kryptozoologa Roye Mackala (1925–2013), která proběhne v roce 1988. Ačkoliv je výprava považována za neúspěšnou, jeden člen Mackalova týmu údajně spatřil tvora odpovídajícího popisu, jak letí pár desítek metrů od něj.
Netopýr, či ptakoještěr?
Teorie zabývající se africkým přízrakem smrti se různí. Podle zoologů jde nepochybně o nějaký běžný druh velkého netopýra, který je lidskou fantazií a pověrčivostí domorodců přetvářen na monstrum.
Jenže jak si potom vysvětlit nezvyklou útočnost tvora, která je typická pro některé prehistorické druhy?
Český záhadolog Jaroslav Mareš (*1937), který se do Afriky za bájným tvorem také vypravil, poukazuje na to, že by mohlo jít o potomka pradávného ptakoještěra s názvem Dimorphodon.
Ten odpovídá popisu, měl prý vykazovat podobné chování a žil v podobném prostředí. „Odborné studie dokazují, že se životní prostředí močálů Džiundu po více než dvě stě milionů let nezměnilo,“ dokládá záhadolog své tvrzení. Je na správné stopě?
