Draci mají být létajícími monstry s hadími nebo ještěřími znaky, kteří se vyskytují v pověstech a lidových příbězích z různých koutů planety. Příběhy předávané z generace na generaci vyvolávají otázku, odkud se vzala jejich natolik konkrétní podoba. Je snad možné, že se draci někdy skutečně vznášeli nad zemí? Některé archeologické nálezy z ned

Příběhy o mořských pannách jsou staré téměř jako lidstvo samo. V historii bychom našli bezpočet záznamů o pozorování těchto tvorů. Spatřit je měl i anglický námořník a objevitel Henry Hudson. Ten se s mořskými pannami setkal při své objevitelské výpravě do dosud neprobádaných končin… Pověsti o mořských pannách patří od nepaměti mezi tradiční n

Vlkodlaky – monstra, kteří jsou napůl člověkem a napůl vlkem a mohou mít možná až nadpřirozenou sílu a další schopnosti – není potřeba obsáhle představovat. Málokdo ale ví, že Inuité, žijící původně na Aljašce, na severu Kanady a v Grónsku, mají své legendy o krvežíznivém vlkodlačím monstru. A prý jsou právě bytosti z nich základem všech ostatních legend o vlkodlacích! [gallery size="full" ids="1

Pod vlivem dnešních pohádek si nejspíš hejkala představíme jako poněkud nešikovné a pomatené strašidlo, kterého není třeba se nijak zvlášť bát. Naši předkové však považovali hejkala za jednoho z nejnebezpečnějších obyvatel lesa vůbec! Jakmile se ozval divoký pokřik: „Hej, hej!“, každý, kdo měl jenom trochu zdravého rozumu, honem pospíchal domů a zavřel za sebou na petlici. Do lidských obydlí se

Je podzim roku 1710 a kolem otevřeného hrobu v polské vesnici Harsz stojí shromáždění vesničané. Konečně našli příčinu svého utrpení, objevili znetvořence, který v zemi svými nemrtvými ústy požírá sám sebe! Za zpěvu ponurých písní urazí rýčem jeden z přihlížejících nemrtvému hlavu a další probodává jeho srdce kůlem. Věří, že upiersz, jak tvora nazývají, už jim nebude dělat problémy... [gallery si

V 19. století se podle všeho roztrhne pytel s pozorováním záhadných mořských hadů. Jsou hlášena ze všech kontinentů a nechávají se spatřit stovkami svědků. Může za nárůstem výskytu obřích hadů rozmáhající se lodní doprava, změny klimatu, či snad narůstající populace těchto tvorů? Obzvlášť zajímavá série pozorování se odehrává uprostřed lét

Zvíře podobné bílému koni s jedním rohem uprostřed čela běží po louce. Je ztělesněním čistoty a symbolem světa kouzel. Jednorožec. Takto ho popisují pohádky a legendy. Jde však pouze o mýtus? Kde mají báje o podivuhodném zvířeti svůj původ? Mohli někdy dříve podobní tvorové existovat, anebo snad dokonce žijí dodnes? Bílý kůň se šroubovitým

Odborná veřejnost se stále nemůže shodnout na tom, co pozorování pekelných psů vlastně znamená. Část badatelů si myslí, že jejich výskyt předznamenává blížící se smrt. Jiní jsou přesvědčeni, že jde o vyslance samotného pekla. A další zase předpokládají, že se jedná o pouhé projevy obrazotvornosti naší mysli. Ať je to jakkoli, nikdo nemůže zpochybnit fakt,

Bytosti z japonských mýtů a pověstí jsou osobité, mají různé povahy a často umí být i pěkně zlé a děsivé. A jak se ukazuje, některé možná nejsou jen výplodem fantazie. Je to i případ Tsuchinoko, křížence slimáka a hada? Našli bychom jej dodnes v těch nejodlehlejších končinách souostroví? Mladý muž v lovecké uniformě se otáčí na svůj doprovod a dáv

Je podobný člověku, má ale také něco ze zvířete. Jeho tělo je pokryto srstí, uši jsou špičaté, nos tupý. Na čele mu někdy vystupují rohy. Tak jsou popisováni satyrové, jejichž početná populace měla žít společně s lidmi ještě ve starověku. Jde jen o legendy, nebo mohli být tito podivní tvorové skuteční?     Satyrové či faunové jsou dnes pov