Kromě přírodních krás skrývá Česko i neuvěřitelné množství tajemných a strašidelných míst, na která by člověk v noci sám raději vyrážet neměl. Patří k nim nepochybně také kostel se hřbitovem ve Velharticích. Jaké tajemné síly se v jeho blízkosti zdržují?

Velhartickým údolím projíždí karavana vozů. Muži s opratěmi v rukou se občas ohlédnou, aby zkontrolovaly náklad. Náhle se ozve zapískání a odněkud přiletí několik šípů.

Z lesa vybíhá tlupa ozbrojených lapků a útočí na muže, kteří se zoufale snaží bránit své blízké. Ženy a děti mezitím s křikem a pláčem utíkají. Nedaleko je malý kostelík, kde snad najdou útočiště.

Z posledních sil malá skupina vbíhá do kaple a zavírá za sebou dveře. Jsou v bezpečí? Všichni se modlí a doufají, že vrahové neznesvětí boží chrám. Jenže pak se ozve křik a v nose zaštípá nešťastné uprchlíky dým.

Křik umírajících v hořící kapli se nesmazatelně zapisuje do celého toho místa. Dle legendy vznikne na spáleništi kostel nový, kamenný. Uklidní to duše těch, kteří tu zemřeli?

Stojí na keltském pohřebišti?

Pohřebiště a rituální svatyně starých Keltů, kteří zde vyvolávali duchy zesnulých předků. To se údajně kdysi nacházelo v místě, na kterém dnes stojí kostel svaté Máří Magdalény se hřbitovem.

Ten je ostatně v povědomí českých lovců duchů zapsán jako jeden z nejstrašidelnějších na našem území. Jak se zdá, o tomto místě se legendy vyprávěly odjakživa.

Už v době, kdy zde stál jenom dřevěný kostelík Božího těla, ve kterém se možná ukryly ženy a děti před zbojníky ze šumavských lesů. Nevíme ale, zda je pověst pravdivá a stojí zda zdejšími tajemnými jevy.

Jisté je jen to, že ve 14. století zde vznikl a byl vysvěcen kostel svaté Máří Magdalény. Ani tomu se však nevyhnuly a nevyhýbají mnohé záhady. Třeba zpráva, že byl už od začátku propojen podzemní chodbou s velhartickým hradem.

Podivná tvář

Velhartický kostel proslavila také hrůzu nahánějící balada Svatební košile, ve které dívka prchá před svým mrtvým milencem. Její autor Karel Jaromír Erben (1811–1870) se pro ni údajně inspiroval právě zde.

Záhadologové si však lámou hlavu i s tmavými skvrnami na jedné ze stěn kostela. Ty totiž při pozornějším pohledu připomínají lidskou tvář.

„Tento obraz, který se nachází na jedné z vnějších zdí kostela, je poznatelný, ale vyžaduje to určité soustředění a trpělivost. Vskutku působí velice smutně a tajemně. Jakoby chtěl před něčím varovat,“ dodává autor knihy o záhadných místech Šumavy Jan Kaše.

Obraz se prý objevil i poté, co ho v 90. letech překryli novou omítkou. Je to důkaz, že za ním stojí nějaké nadpřirozené síly?

Brána pekelná?

Při zkoumání záhad spojených s Velharticemi je potřeba se blíže podívat i na zmíněný hřbitov, který ke kostelu přiléhá. Publicista Pavel Kozák ve své knize Tajemná místa Pošumaví hovoří o možné Erbenově inspiraci.

Podle něj v jeho jihovýchodní části kdysi proběhl nějaký obřad černé magie, jehož účelem bylo právě oživení mrtvého. Rituál však uvolnil silnou energii, která je na celém tom místě cítit dodnes.

Když si k tomu všemu přidáme zvěsti, že je kostel se hřbitovem ve skutečnosti jednou z bran, které propojují náš svět se záhrobím či se samotným peklem, je jasné, že návštěvu tohoto místa by měl každý velmi dobře zvážit.