Fyziognomie je nauka, podle které lze podle vzhledu a obzvláště obličeje člověka rozpoznat jeho povahu a vlohy. A podle některých názorů dokonce i jeho osud! Skutečně fyziognomie umožňuje nahlédnout do budoucnosti? A lze tuto nauku využívat i v osobním a pracovním životě?

Kdo by nechtěl znát budoucnost. Stoupenci fyziognomie jsou přesvědčeni, že pohled do zrcadla nám k tomu může velice pomoci. Z pohledu na naši tvář je prý totiž možné velice přesně odhadnout povahové vlastnosti, zdravotní potíže i rodinné vztahy. Jak se to dělá?

Minulost i přítomnost

Každá lidská tvář je jedinečná a jiná.

„Fascinuje svou originalitou – právě proto si lidé nechávají malovat své portréty, právě proto se fotografují,“ uvádí česká spisovatelka a odbornice na čtení budoucnosti, přítomnosti a minulosti Taťána Katyš.

Prohlížíme-li si portréty či fotografie lidí, které známe, i těch, kteří už mezi námi nejsou, vidíme podle ní příběh. Ptáme se, jaký ten člověk je, jakou má či měl povahu. Udivuje nás krása lidské tváře nebo její části.

Lidská tvář je totiž podle Katyš stále „otevřená kniha“, stále je v ní co objevovat: „Když je člověk mladý, je to již samo o sobě krásné, pak ve středním věku je již umění zachovat si krásu, ale i stará tvář může být nádherná.

Odráží se v ní prožitý život.“ Čím je prý člověk starší, tím více jeho tvář zračí charakter, oduševnělost, upřímnost, inteligenci, hloupost, nemoc a jiné vlastnosti člověka.

Lidská tvář nám má zkrátka napovědět, jak se její majitel dokázal vypořádat se svým životem. Opravdu lze z pohledu na ni poznat minulost, přítomnost i budoucnost?

Neuvěřitelné souvislosti

Taťána Katyš tvrdí, že člověk, který prožil šťastný život, má většinou nádhernou či přinejmenším zajímavou tvář, z níž na nás „dýchne“ pohoda a naopak: „Být šťastný je dar. Není to výsledek, je to stav mysli a těla.

Je to vnitřní pocit, který někdo v sobě má, a jiný ne.“S tím souhlasí i česká astroložka a odbornice na fyziognomii Eliška Landovská (*1962). Podle ní je lidská tvář skutečně jako otevřená kniha, ve které můžeme číst:

„V pracovním i osobním životě je velmi důležité umět se orientovat v tom, jací lidé nás obklopují.

Fyziognomie nám pomáhá vidět, jak se ve tváři druhého člověka zobrazuje jeho charakter, potřeby a přání.“ Odhalíme prý, zda máme, co do činění s extrovertem či introvertem, s typem reagujícím, či spíše přemýšlivým.

Na základě těchto poznatků pak údajně můžeme zaujmout postoj, který je pro jednání, spolupráci nebo přátelství s daným člověkem nejvhodnější.

Díky znalosti čtení z obličeje si máme mít možnost ušetřit mnohá zklamání i nepříjemné situace vyplývající z nepochopení vnitřních motivací určitého člověka. Opravdu to funguje?

Jak poznat žárlivce?

Z obličeje se podle Landovské dá skutečně vyčíst mnohé. Lze to prý dokázat na příkladech mnohých významných osobností z minulosti.

Vysoké, široké, hladce zaoblené čelo bez vážných kazů prý například značí vysokou inteligenci s rozvinutou intuicí i zdravým  rozumem.

Takovým čelem se mohla chlubit královna Alžběta I. (1533–1603) i český král Přemysl Otakar I. (asi 1155 –1230). Nos slavného starověkého panovníka a vojevůdce Alexandra Velikého (356–323 př. n.

l.) je v místě, které odpovídá třiatřicátému roku života, výrazně zalomen, jak je vidět na mincích s jeho podobiznou z profilu. V tomto věku přitom Alexandr zemřel! Souvislostí mezi vzhledem a povahou člověka prý existuje nespočet.

„Úzké, vysoké čelo, prozrazuje velmi silné zaměření jedním směrem, často se vyskytuje u vědců nebo lékařů. Škarohlídi a mrzouti se zase vyznačují množstvím vrásek  u vnějšího koutku oka, které všechny směřují dolů,“ vysvětluje Landovská.

Žárlivci se prý honosí srostlým obočím a úzkými rty. Obočí údajně vyjadřuje množství životní energie, čím je výraznější a širší, tím více ctižádosti a sebeprosazení a určité míry bezohlednosti projevují tito lidé v životě.

„Když se zkrátka na člověka pořádně podíváte, skutečně můžete odhadnout, jaká bude jeho budoucnost,“ tvrdí Landovská. Má pravdu?