Uměle vytvořená jeskyně ze záhadného materiálu, který možná ani nepochází ze Země, se má nacházet kdesi ve slovenských horách. V roce 1944 ji náhodou ji odhaluje důstojník slovenské armády a vše důkladně zanáší do svého deníku.

Pak důstojník i jeskyně beze stopy mizí. Objevuje se až po mnoha letech, když se deník dostává do rukou novinářů.

Když se americkému speleologickému časopisu NSS News ozve jistý Antonín Horák a nabídne zápisky ze svého deníku, je jeho dopis přijat tak nějak s chladnou rutinou. Jenže už po přečtení několika stránek k sobě poutá pozornost víc a víc.

Redakce magazínu a autor deníku si vymění několik dopisů a pak, v březnu roku 1965, jsou útržky deníku vydány. Horák v nich líčí prazvláštní jeskyni tvořenou neznámým materiálem….

Tajemná jeskyně: Byla umělého původu?

Slovenská národní povstání spěje ke svému konci. Podle Horákova deníku je neděle 22. října 1944 povstalci před německou armádou ustupují severními svahy Tater. Při jedné z přestřelek je Horák zraněn a upadá do bezvědomí.

Když se probere, spatří vysokého srdečného vesničana, který se představí jako bača Slávek, majitel okolních pastvin. Spolu s Horákem zůstali v zákopu ležet další dva zranění.

Martin s dlouhou ránou na břiše a Jurko s poraněnou nohou.

Slávek všechny ošetří a s jeho pomocí se do čtyř hodin dostanou k úkrytu, kde stráví několik dalších dnů. „Odvalil pár balvanů a odkryl úzký otvor, vchod do široké jeskyně. Uložil Martina do kouta, potom se k našemu překvapení pomodlil,“ stojí v deníku.

„Všem nám požehnal křížem, i jeskyni, a s úklonou udělal znamení kříže na zadní stěnu, v níž jsem si povšiml jakéhosi otvoru.“ Horákovi připadá chování jinak statného a neohroženého bači zvláštní. Proč chová k jeskyni takový respekt?

Určitě tam straší!

Ještě podivnější věc si od něj vyslechne o něco později. Slávek na odchodu provede ještě jednou stejný rituál a nakonec Horáka varuje, aby se nesnažil chodit hlouběji do jeskyně.„Řekl mi, že v jeskyni byl jen jednou, a to se svým otcem a dědou.

Že je to rozsáhlé bludiště plné propastí, které nikdy ani neměli chuť zkoumat. Že je tam špatný vzduch a určitě tam straší.“ Horák se ale nedá odradit a po odchodu jejich zachránce se vydává na průzkum.

Asi po hodině a půl chůze, což svědčí o skutečně rozsáhlém podzemním labyrintu, nachází vchod do tajemné šachty ve tvaru srpku měsíce. Její stěny jsou hladké jako sklo. Jen na jedné straně jsou jakési pravidelné rýhy a kámen se zdá teplejší.

„Připomínalo to obrovské černé silo, stěnu očividně lidského původu, hladkou jako sklo,“ líčí. „Celá modročerná stěna byla z materiálu, který spojoval vlastnosti oceli, kryptokrystalického křemene a kaučuku.

Krumpáč na ní nezanechal stopy a energicky odskakoval.“ Když se na stěnu pokusí vystřelit, objeví se modrozelené jiskry a štiplavý zápach doprovázený ohlušujícím duněním. Z jakého záhadného, nezničitelného materiálu je vyrobena?

Umístění neznámé

Po jeskyni později pátrá celá řada expedic, ale marně. Sám Horák tvrdí, že jeskyně musela během několika let zarůst a vchod zmizet. Největší naděje na odhalení zmizelé jeskyně vysvitne koncem 90. let.

Tehdy nadšení jeskyňáři Walter Pavliš a Ivo Hlásenský získávají od českého záhadologa Ivana Mackerleho (1942–2013) některé důležité informace a rozhodnou se navázat na jeho pátrání.

Při průzkumu v oblasti kolem Ľubovni nacházejí ve skalní stěně malé komůrky iniciály „H.A.“ Horák se v deníku svěřuje, že nechal svoje iniciály vyryté v jeskyni, z níž se vydával do měsíční šachty, na pásku hodinek. Vyryl je i do skály?

Vedle dvou písmen je v kameni vyryté i datum. Je ale nečitelné a rozeznat lze jen číslici 26 a šest přeškrtnutých čárek. Naznačují šest dnů strávených v jeskyni? Další průzkum však prokáže, že vstup do měsíční šachy se v této jeskyni nenachází.

Co když ale mladí speleologové skutečně hledali na správném místě, ale úzký vchod do tajemné šachty už jednoduše zmizel například po zavalení? Existovala měsíční šachta vůbec?