Historickou dominantou italského Milána je bezesporu Katedrála Narození Panny Marie, nazývaná také zkráceně Milánský dóm.

Stojí na náměstí Piazza del Duomo a jde o grandiozní stavbu jak svoji velikostí, tak architekturou. Však také její výstavba trvala staletí, byla zahájena v roce 1386 a poslední detaily se dokončovaly v roce 1965.

V podstatě jde o nekonečný proces, neboť mramorové prvky je potřeba zhruba po 100 letech opravovat, renovovat či vyměňovat.

Samotné rozměry katedrály, vystavěné z mramoru, jsou impozantní, neboť její šířka přesahuje 100 metrů a délka 150 metrů, výška vnitřní lodě 45 metrů.

Na první pohled zaujme také množství věžiček a věží, kterých je 135 a také soch, přesahující počet 2200. Z nejvyšší 108 m vysoké věže na zem shlíží čtyřmetrová pozlacená socha z 18. století, představující patronku katedrály Pannu Marii, zvanou zde Madonnina.

Ze střechy je umožněn krásný výhled na město také jeho návštěvníkům, pokud se svezou výtahem, nebo vyšlapou asi 260 schodů.

V tom druhém případě stoupají kolem jednotlivých soch, říms, kamenných prvků a mohou obdivovat jejich precizní provedení. K této střeše se váže také příběh zdejšího ducha. Jde o bludnou duši ženy, oděné do černého hávu, která bloudí chrámem.

Carlinu, jak se žena jmenovala, trápily výčitky svědomí. Pocházela z vesnice Schignano u jezera Como. Ale ještě než svému snoubenci řekla v kostele své ano, byla mu nevěrná s jakýmsi neznámým cizincem.

Jejich nevěra nezůstala bez následků a Carlina zjistila, že je těhotná. Tuto skutečnost však si nechala pro sebe. Když se novomanželé vydali na svatební cestu do Milána, vystoupali až na střechu Milánského dómu.

Zde Carlinu opět přepadly veliké výčitky svědomí a v zoufalství se vrhla ze střechy. Ale jaké nastalo překvapení, když její tělo i po podrobném prozkoumání u chámu nenašlo. Od té doby zato její přízrak občas bloudí rozsáhlými prostorami chrámu.

Jeho přítomnost se někdy připomene údajným zobrazením na fotografiích mladých dvojic, které uzavírali sňatek právě v této katedrále. Proto asi přímého setkání s duchem se bát nemusíte. Naopak vás může vyděsit socha sv.

Bartoloměje na oltáři, pocházející z 16. století.

Socha totiž představuje umučeného světce se staženou kůží, ale zato s realisticky propracovanými kostmi, svaly a cévami. Návštěvníky v katedrále mohou také zaujmou největší varhany v Itálii, nebo veliký kříž vysoko nad oltářem, který se jednou za rok na den sv.

Kříže spouští dolů pomocí mechanismu, který zkonstruoval Leonardo da Vinci. A proč má duch Carliny na sobě černý háv? Jde o nenápadnou barvu šatů nevěsty, které se v jejím rodném kraji používaly k oklamání vrchnosti.

Mladí šlechtici si často nárokovali při svatbách právo první noci a bílé šaty byly příliš nápadné.