Již ve středověku vytvořil známý německý učenec a alchymista Albertus Magnus (1200-1280), známý též jako Albert Veliký, záhadnou mluvící sochu. Tento objev, na svou dobu velmi pokrokový, však svého autora přivedl k problémům.

Sochu totiž zničil jeho žák, Tomáš Akvinský (1225-1274), který byl jejím vzhledem i vlastnostmi natolik šokován, že ji považoval za dílo ďábla…

Albert Veliký byl jedním z nejvýznamnějších myslitelů a přírodovědců své doby. Studoval na univerzitách v Padově a Bologni, kde později i vyučoval. Po dlouhé kariéře se stal členem dominikánského řádu a následně významným teologem. Tomáš Akvinský s ním sdílel mnoho myšlenek a poznatků.

Děsivá mluvící socha?

Jeden z Albertových výtvorů, mluvící socha, však budila obavy – podle jeho žáka šlo o výtvor démonických sil. Jedna z legend vypráví, že Tomáš Akvinský byl pozván do laboratoře svého učitele, aby si prohlédl tento neobvyklý výtvor.

Když však vstoupil do místnosti, zarazila ho atmosféra plná tajemna. Socha na něj prý promluvila lidským hlasem, což ho natolik vyděsilo, že v záchvatu strachu sochu zničil. Věřil, že se jedná o dílo samotného Satana.

Životní dílo

Albert Veliký byl tímto činem zarmoucen, neboť šlo o jeho životní dílo. Albertova mluvící socha nebyla pouze technickou kuriozitou, ale také předmětem celé řady spekulací.

Legenda o tomto díle se stala jedním z příkladů fascinace středověkých učenců technologií a neobvyklými mechanickými zařízeními. V tehdejší době se o podobných výtvorech tradovaly historky, které často mísily skutečnost s mýty.

Strach z neznámého

Albert Veliký také věřil, že věda a víra mohou být propojené. Jeho socha mohla být pokusem o demonstraci této myšlenky, ačkoliv okolnosti vedly k tomu, že byla nakonec zničena. Přesto jeho dílo a odkaz zůstávají dodnes inspirací pro mnohé historiky a badatele.

Albertův příběh je ukázkou fascinace středověkých učenců tajemstvími vědy a techniky, které tehdy přesahovaly běžné chápání. Zároveň je svědectvím o tom, jak se strach z neznámého mohl stát překážkou pro rozvoj poznání.

Tento konflikt mezi pokrokem a obavami z neznámého dodnes rezonuje v řadě podobných příběhů z historie.

Papež Silvestr II.

Mnoho badatelů dnes považuje sochu za možný předstupeň pozdějších mechanických automatů, které se rozvíjely zejména v renesančním období.

Podobné příběhy se objevily i u jiných historických osobností, například u papeže Silvestra II. (950-1003), který měl vlastnit podobný mluvící stroj. Ten prý reagoval na otázky o politice i tajemstvích světa.

Tyto legendy ukazují na fascinaci středověkých učenců technologiemi a tajemstvími, která mnohdy přesahovala tehdejší chápání.

Islámská říše

Další legendou o záhadné soše je například pověst o automatu z Islámské říše, známého jako „socha Harun ar-Rašída“ (763–809).

Tato socha údajně stála v Bagdádu na dvoře kalifa a byla schopná nejen pohybovat se, ale i vydávat zvuky, čímž ohromovala své současníky. Podle některých zdrojů šlo o pokročilý mechanický automat, který dokázal napodobovat lidskou řeč a gesta.