„Dnes se mi bude špatně hrát,“ říká 17. února roku 1673 rozrušeným hlasem francouzský dramatik Molière, který se právě chystá ztvárnit ústřední part ve své divadelní hře Zdravý nemocný. Toho večera se mu ale náhle udělá nevolno…

Chvěje se po celém těle, má vysokou horečku, kašle krvavé hleny. „Nesmím zklamat publikum,“ říká si zarputile a i přes výhrady svých kolegů se vydává na jeviště. Hned po zatažení opony se ale Molière  skácí na zem a o chvíli později zemře.

Alespoň tak jeho smrt popisují historici. Co když ale všechno bylo jinak?

Příliš mocní nepřátelé

Molière vzbuzuje ve své době nebývalý rozruch. Jeho divadelní hry (např. Lakomec nebo Tartuffe) totiž zesměšňují celou tehdejší Společnost nejsvětější svátosti francouzskou společnost.

Umělec v nich poukazuje na takové nešvary, jako je pokrytectví, svatouškovství nebo snobství. To je ale trnem v oku celé řadě lidí. Především francouzská církev se v jeho hrách až příliš nebezpečně vidí.

Členové vlivné katolické organizace jsou proto přesvědčeni, že by mu jeho výstřelky měl někdo zarazit. A údajně se rozhoupou ke skutečně troufalému činu. Nebohého Molièra prý unesou a na hlavu mu vsadí železnou masku.

Mohl by být právě on historicky tajemným mužem se železnou maskou? Důvodem je prý fakt, že slavný dramatik různé masky zbožňuje. Podobným způsobem jej proto chtějí zesměšnit. 

Fingovali jeho úmrtí?

Únosci prý seženou Molièrova dvojníka a ten na jevišti zinscenuje jeho smrt. Pak už jim nic nebrání v tom, aby slavného spisovatele dalších zhruba 30 let trýznili pod železnou maskou! Je tedy záhadným mužem právě on?

Skeptici podobnou teorii jednoznačně odmítají. Jak by totiž někdo dokázal přesvědčit umělcovu rodinu, že jejich nejbližší příbuzný zemřel? To by nechtěli vidět jeho tělo?

„Další slabinou této teorie je fakt, že pokud by byla pravdivá, Molière by se musel dožít věku 83 let. To je ale pro danou historickou éru nemyslitelné.

Nehledě na to, že Molière žil zcela nezřízeným způsobem života,“ vysvětluje další nesrovnatelnosti řecký publicista Konstantinos Delimpasis (*1973).