V dobách největšího vzestupu perské říše se jednalo o skutečně ohromnou a rozmanitou civilizaci nejen po kulturní stránce, která byla řízena jednotlivými panovníky sice pevnou, ale zároveň překvapivě mírnou rukou.

Ve výsledku žili občané největšího impéria své doby v relativním míru bezmála 200 let. Něco takového se žádné říši podobných rozměrů předtím ani poté nepodařilo. Jakmile jim mír přestal stačit, dostala slovo obrovská armáda.

Skutečně impozantní

Nutno podotknout, že velikost samotné perské armády byla na svou dobu skutečně impozantní. Samotný princip odvodů potenciálních vojáků byl skvěle promyšlen.

Některé historické prameny udávají počty vojáků ve zhruba dvou milionech jedinců, skutečná čísla byla zajisté poněkud nižší, v řádech statisíců, přesto to byl úctyhodný počet vojáků.

Podobně velkou armádu nedali nikdy dohromady ani o půl tisíciletí později Římané. Kvalita a úroveň značné části tohoto počtu vojáků však byla poněkud sporná, jak se nejlépe ukázalo při invazích do Řecka v 5. století př. n. l.

Skvělí lučištníci

Přestože Řekové poznali dovednost perských lučištníků v legendární bitvě u Thermopyl v roce 480 př. n. l., nakonec to byla ve výsledku jen kapka v moři. V té době vládl Persii král Xerxes I. (519 př. n. l. – 465 př. n.

l.), velkokrál z rodu Achaimenovců, vládnoucí od listopadu 486 do srpna 465 př. n. l. Jeho jméno ve staré perštině znamená „vládce hrdinů“. Legendy vypráví, že když se Xerxes I. utkal se spartský králem Léonidásem I. (zemřel 480 př. n.

l.), vyzval ho, aby spartské vojsko složilo zbraně. Léonidás mu na to odvětil „Molón Labe“ neboli Pojď si pro ně.