V roce 1836 evropskou veřejnost vzrušilo senzační odhalení. V Paříži byla objevena tajná závěť ruského cara Petra I. Velikého (1672-1725). Nebylo to zrovna pěkné čtení. Každá lest, úskok, agrese či věrolomnost nebyly jen doporučeny, ale přímo nařízeny.

Cíl byl jediný: ovládnutí Evropy jako nástupiště pro další ruskou mocenskou agresi.

O tajné závěti Petra I. Velikého se dokonce hovořilo ještě i v období takzvané studené války v osmdesátých letech minulého století, kdy eskalovalo velmocenské napětí mezi Spojenými státy a Sovětským svazem.

Testament politického jestřába

Testament ve formě opisu měl být nalezen v poznámkách francouzského agenta, který byl v roce 1775 poslán králem Ludvíkem XV. na výzvědy k ruskému dvoru. Tam se dostal do komnaty dcery Petra I., kde pořídil opis závěti jejího otce.

První zmínky o možné existenci závěti Petra I. Velikého začaly ve Francii prosakovat již v závěru osmnáctého století. V roce 1812 byly spekulace o závěti použity jako odůvodnění tažení císaře Napoleona proti Rusku.

Závěť však byla v plném znění zveřejněna až v roce 1836. Co testament obsahoval? Bylo zde uvedeno více než 10 bodů zahraniční politiky Ruska. Týkaly se nejen ovládnutí Evropy, ale i zničení Persie a nástupu Ruska proti Indii. Takové mělo být údajné „jestřábí“ přání cara Petra I. Velikého, které předal potomkům.

Dezinformace a padělek

Ukázalo se však, že se jedná o falzifikát, jehož smyslem bylo zejména ospravedlnit východní válečnou kampaň císaře Napoleona. Tvrdí se, že na výrobu tohoto falzifikátu osobně Napoleon dohlížel. I tak však údajná závěť Petra I. Velikého dobře posloužila i v následujících desetiletích a stoletích.

Zajímavé je, že postupem času se falzifikát objevoval s dalšími a dalšími novými pasážemi. Když nastalo napětí mezi Ruskem a Japonskem, zmiňovala se závěť i o nutnosti postupu proti Zemi vycházejícího slunce, když byla horká jižní hranice Ruska, mělo se v testamentu hovořit i o Íránu.

Co nemohl Napoleon předvídat?

V letech napětí mezi státy Severoatlantické aliance a zeměmi Varšavské smlouvy hrozila světu třetí světová válka. Údajná závěť znovu posloužila i jako argument nutné obrany Západu proti Východu, i když v bodě 7 tohoto dokumentu se hovořilo o tom, že by se měli ruští panovníci ženit s německými princeznami, což prý posílí vliv Ruska v Německu.

V tomto bodě závěti určitě žádné nebezpečí pro mír v Evropě nehrozilo. O mocenských sňatcích mezi Německem a Ruskem nemohla být řeč. Posuďte sami… Vládcem Sovětského svazu byl na podzim roku 1982 již hodně nemocný  generální tajemník Leonid Iljič Brežněv a tehdejší novopečený kancléř Spolkové republiky Německo Helmut Kohl neměl žádnou dceru, pouze dva syny.

Takovou situaci nemohl ani chytrý a vizionářský Napoleon Bonaparte, během práce na závěti cara Petra I. Velikého, správně předvídat.