27. května 1963: Britský letec a novinář sir Peter Masefield se setkává se slavným duchem letiště Montrose.
Domů     Záhady historie
Tajuplné poselství AIMA: Čtyři předurčení císaři jedné krve
Jiří Nechanický
od Jiří Nechanický 11.3.2022
2.7tis
Jan II. Komnenos
280
SDÍLENÍ
2.7tis
ZOBRAZENÍ

Na byzantský trůn právě usedá dynastie Komnenovců. Schopný a silný vojevůdce Alexios I. Komnenos se chystá Byzanc vyprostit z času úpadku. Moci se ale nechopí jen kvůli svému státnickému talentu. Vládu jeho dynastie prý předpovídá tajemné proroctví.

AIMA. Písmena, která v překladu z řečtiny znamenají „krev“. A představují také počáteční písmena jmen budoucích vládců Byzantské říše, kteří pocházejí ze stejné krve. Proroctví AIMA, které předurčuje pořadí byzantských císařů na trůnu, se vyplní.

Právě do jeho naplnění však výrazně zasáhnou sami Komnenovci, kteří se věštby i moci drží jako klíšťata. Cestičku pro pokračování svého rodu a zaujímání vůdčího postavení v zemi si vydláždí více než důkladně.

Císař Alexios I Komnenos. Manuel I. Komnenos Jan II. Komnenos Nikétas Chóniatés Izák II. na minci

Proroctví za pět minut 12

„Byl schopen jednat se svými nepřáteli s neuvěřitelnou dovedností, stavíc přitom jedny proti druhým, a to vše činil jen proto, aby dosáhl zachování míru a klidu…,“ pějí ódy kronikáři i tehdejší historici na císaře Manuela I. Komnenose (1118–1180).

Je to právě on, za jehož vlády vyplave na povrch slavné proroctví. Přestože písmeno „M“, tedy i Manuel, stojí v proroctví až na třetím místě a věštba se tak může zdát být na vratkých základech, byzantská aristokracie jí přikládá zásadní význam.

O poslední „A“ se tak rozpoutají nebezpečné spory. Machinacemi se jmény počínaje, odstraňováním nepohodlných konkurentů konče.

Císařem již odmalička

Historie před proroctvím je ale ještě dlouhá a jako by samu věštbu potvrzovala. „Bude z tebe císař,“ slýchává Alexios I. Komnenos (1048–1118) stejně jako jeho tři bratři od své cílevědomé matky již od útlého dětství.

O své budoucnosti tedy nemá pochyb. Veškerou svou energii tak může vkládat do přípravy na panování a do péče o státnické záležitosti. Byzantská smetánka má plné ruce práce s neutuchajícím tlakem seldžuckých Turků, kteří trápí Byzanc svými výpady.

V 60. letech 11. století trpí zejména byzantské provincie v Malé Asii. Ani Alexia nenechávají problémy chladným, a tak se sám účastní tažení proti Turkům. Během toho se z něj stává silný spojenec tehdejšího císaře Michaela VII. Duky (1050–1090), na jehož místo zanedlouho sám nastoupí.

Císař Alexios I Komnenos.

Populární přeběhlík

„Je to krutý uzurpátor,“ shodují se byzantští obyvatelé na účet Michaela VII. Pokusí se ho svrhnout několika povstáními, ale zpočátku marně. Alexios stojí původně na císařově straně.

Když jim ale oběma teče do bot, raději se budoucí vládce přikloní na stranu vzbouřenců. Starý režim padá a následující císař a vítězný uzurpátor Nikeforos III.

(1002–1081) se na trůnu ani neohřeje. Jeho autoritu tak konečně přebírá Alexios I. Celá Byzanc k němu vzhlíží jako k zachránci, který říši spasí před výbojnými Turky. Alexiova popularita stoupá, na konto si připisuje stále nové zásluhy, a tak dává vzniknout na silné dynastii, které proroctví AIMA předpovídá zářnou budoucnost.

Na trůn usedá „I“

Nástupnictví má prozatím zajištěné syn Michaela VII. Konstantin Dukas, kterému Alexios zasnoubí svou dceru Annu (asi 1083–1154). „Máte syna,“ ozve se však jednoho dne z komnaty směrem k císaři, jemuž se právě narodil mužský potomek.

Když přijde na svět Jan II. Komnenos (1087–1143), řecky Ionnes, překazí tak plány Duků a dá za pravdu budoucímu proroctví. Situace nástupnictví je však ještě dramatická a Jan si není do poslední chvíle stoprocentně jistý, zda krev Komnenovců setrvá na byzantském trůně i nadále.

„Vláda nepatří do Janových rukou,“ dotírá stále Janova sestra Anna se svou matkou na císaře, který bolestivě umírá na dnu. Alexios však se svým posledním výdechem předává Janovi císařský prsten.

Manuel I. Komnenos

Blýská se na lepší časy

Každá strana má rub a líc a to platí i o vládě Komnenovců. Alexios I. nechává Janovi sice zemi ve stabilním stavu, její centralizovaná moc je však oslabená a říše je až příliš zatížená daněmi.

Komnenovci tedy vládnou Byzanci úspěšně dál. Rodí se však noví nepřátelé, kteří se jim dříve nebo později stanou osudnými. Proroctví AIMA se tak může stát i varováním, že Komnenovci nebudou vládnout věčně.

Jan je ale ambiciózním politikem a konec dynastie se ještě ani v nejmenším neblíží. Řadou vojenských výprav se mu dokonce podaří pokořit letité turecké nepřátele a zatlačit je za hranice byzantských měst. Nastolený je tedy nový poměr sil a říše se těší na nové, lepší časy.

Mírumilovný a ošklivý císař

Lidé ho nazývají Maur. Prý je podsaditý a neobvykle ošklivý člověk. Jeho oči, vlasy i pleť jsou až příliš snědé. Přesto si Jan vyslouží přezdívku Kaloioannes, v řečtině „krásný Jan“.

Je to právě díky jeho vznešenému duchu, který na svém panovníkovi lidé obdivují. Je mimořádně zbožný a sám se pasuje do role přísného askety. Přestože vyžaduje pravidla i od ostatních a kritizuje lásku k přepychu, svými pevnými zásadami si vyslouží popularitu u svých poddaných i obyvatel říše.

„Neodsoudil jediného člověka k trestu smrti,“ chválí Jana historik Nikétas Chóniatés (1155–1215/1216), muž, který ve svých dějepiseckých dílech mapujících historii mezi lety 1118 a 1206 hovoří právě o proroctví AIMA.

Nikétas Chóniatés

Zuřivý byzantský reportér

Byzantská říše získává za Jana II. zpět svou hrdost, rozlohu i moc. Není divu, že se Komnenovci nesmazatelně zapíšou do dějin Byzance. Právě Nikétas Chóniatés, vysoký úředník a vrchní historik, jim věnuje dostatek chvály.

Jeho stěžejní dílo Chroniké diégésis (Letopisné vyprávění) čerpá řadu svědectví z první ruky – autor se sám mnoha událostí účastní. V letech 1203 a 1204 je Nikétas Chóniatés jedním z uvězněných za zdmi Konstantinopole, když město obléhají křižáci, a podaří se mu za dramatických okolností s pomocí přátel uniknout.

Nikétas nemá potřebu si líčení své doby přibarvovat. Není tedy důvod, proč jeho informace o proroctví AIMA jakkoliv zpochybňovat.

Věštba plná krve

„Jak dlouho vydrží linie vládce Alexia?“ zazní kolem roku 1155 zásadní otázka císaře Manuela I. směrem k prorokovi. „AIMA,“ odpovídá věštec a obrací v transu oči v sloup.

Manuel tak ví, že jméno jeho následovníka bude začínat na „A“. Svého budoucího syna tak musí pojmenovat Alexios, aby se proroctví naplnilo. Přestože Komnenovci pociťují sílu věštby a nedají na ni dopustit, proroctví se na první pohled zdá jako holý nesmysl.

Nejenže přijde až se třetím císařem v pořadí, ale on sám ji dokonce může ovlivnit. Nikdo ale nemůže tušit, že vláda Komnenovců se s posledním „A“ skutečně chýlí ke konci. Navíc se ukáže, že Manuelův syn Alexios II. (1169–1183) nebude tím, kdo vládu krve završí.

Izák II. na minci

Překvapivá vláda Manuela

Sám Manuel I. Komnenos, syn Jana II., na post císaře nemá původně ani nastoupit. Na trůn má coby Janův čtvrtý syn v pořadí nárok až jako poslední. V mládí se ale účastní nebezpečných vojenských výprav, za které si získá široké uznání.

Do karet mu hraje i náhlé úmrtí jeho dvou starších bratrů. Třetí v pořadí, Izák (1113–1154), trpí nezvladatelnými návaly vzteku, a tak se Jan těsně před smrtí rozhodne svěřit vládu do rukou Manuela. Izák je sice tou dobou na cestách, a tak je ještě šance, že do nástupnictví zasáhne, svého mladšího bratra nakonec však podpoří a trůn mu přenechá.

Jan II. Komnenos umírá po lehkém zranění ruky šípem na otravu krve. Té krve, která se vlády drží již 62 let a ještě více než 40 roků panovat bude.

Začátek konce

Manuel I. je ve své době považován za nejmocnějšího vládce světa. I přes své úspěchy v zahraniční politice se ale na vlastní půdě netěší zdaleka takovému obdivu jako jeho otec.

Svou láskou k západnímu umění a mravům si proti sobě poštve své poddané i obyčejné obyvatele Byzance. Ke konci života se snaží sňatky svých dětí proplést říši s Francií. Do několika týdnů po svatbách syna Alexia a dcery Marie jej ale zasáhne těžká nemoc z celkového vyčerpání.

Manuel dbá na rady dvorních astrologů odjakživa, poslední měsíce života jim ale dává až příliš volnou ruku. „Zbavte se jich, neděláte trůnu dobré jméno,“ přesvědčuje ho patriarcha a císař dá astrology vypovědět.

Když Manuel umírá, Alexios je teprve 11letý chlapec. Jeho nízký věk se brzy stane pro říši katastrofou a proroctví dochází naplnění.

Komnenovci odevzdávají trůn

Za mladého Alexia II. se poručnické vlády ujme jeho matka Marie z Antiochie (1145–1182). Celá Byzanc však prolatinsky smýšlející ženu ze srdce nenávidí. Císařovna přichází o nadvládu na Balkáně a musí čelit tragickému povstání.

To obrátí Konstantinopol naruby. Pro Alexia i jeho matku skončí nešťastně. Do čela vzbouřenců se postaví Manuelův bratranec Andronikos I. Komnenos (mezi 1118 až 1122–1185), který nakonec donutí malého Alexia podepsat matce ortel smrti a o rok později nechá chlapce zavraždit.

Nekompromisně a bez otázek přebírá vládu nad říší. Na byzantském trůně tedy opět sedí panovník se jménem začínajícím na „A“ a jakožto vnukovi Alexia I. mu v těle koluje krev slavného rodu.

Koloběh proroctví

„Proroctví začíná znovu!“ oznamuje uzurpátor Andronikos, ale vzápětí mu ztuhne úsměv na rtech. Uvědomuje si, že se rozpoutává krutý boj o vládu. Následovat musí opět „I“.

A přesně na toto písmeno začíná jméno Andronikova zetě a současně nejsilnějšího konkurenta – Izáka II. (asi 1155–1204). Přestože ten již patří do rodu Angelovců, strhne se v rámci proroctví AIMA mezi oběma muži ošklivý souboj. Andronikos si vládu udrží jen po dva roky.

Přeřeže si pod sebou větev

Andronikos se přidá na stranu Turků. Tím si pod sebou ale přeřeže větev. Konstantinopolí opět otřásají nepokoje. Povstání, které vede právě Izák II., se nakonec stává osudným i nelítostnému císaři.

Andronikos je zajat. Vzbouřenci mu utínají ruku a vypichují oko. V obrovských bolestech a v agonii je nakonec popraven. Izáka zanedlouho vystřídá jeho bratr Alexios III. Angelos (1153–1211). Opakující se proroctví tak končí.

Foto: Creative Commons - volná díla - neznámí autoři
reklama
Související články
od Mirek Brát 26.5.2022 395
V rámci řady pozorování UFO byl hlášený výskyt záhadných struktur, které později dostaly pojmenování „andělské vlasy“. Tento fenomén byl součástí i známého nebeského jevu nad Norimberkem v roce 1561. Pokud netrpíte arachnofobií, čtěte dál a zkuste s námi hledat vysvětlení tohoto jevu. Obecně rozšířenou teorií je hypotéza, že andělské vlasy jsou vytvořené z ionizovaného vzduchu, který […]
od Mirek Brát 25.5.2022 2.0tis
Západní historikové mu přezdívali „Nero islámu“, čímž chtěli dát najevo jasné kontroverze v jeho povaze a charakteru vládnutí. Ti, kdo šli v negativním hodnocení ještě dále, o něm mluvili jako o šíleném kalifovi. Do dějin se však Al-Hakim bi-Amr Alláh vepsal i svým záhadným zmizením, které nebylo dosud vysvětleno. Do roku 1009 byly Jeruzalém a Svatá země […]
od Adriana Vojtíšková 25.5.2022 2.4tis
Na Jesenicku, jež tehdy spadá do Niského knížectví s hlavním městem Nisou (dnešní Polsko) dojde roku 1622 k prvnímu obvinění z čarodějnictví, které strhne lavinu dalších obvinění, mučení a poprav.     Jesenický pastýř Kryštof Schmied obviní svou manželku Barboru z toho, že očarovala jejich dobytek i jeho, způsobila jim nemoc a údajně měla mít […]
od Eva Soukupová 24.5.2022 1.7tis
Pod nánosy hlíny a porostu nedaleko bosenské metropole se údajně nachází záhadná pyramida vybudovaná neznámou prastarou civilizací. Přestože odborníci trvají na tom, že o žádnou pyramidu ve skutečnosti nejde, její objevitel je přesvědčen, že má v ruce nezpochybnitelné důkazy o jejím umělém původu.     Bosenský obchodník a archeolog Semir Osmanagić (*1960) už léta usiluje […]
od Adriana Vojtíšková 24.5.2022 2.6tis
Šumperk, označovaný za „bránu Jeseníků“, má svou oběť honu na čarodějnice. Je jí Marina Schuchová (†1678), obviněná roku 1678 z čarodějnictví za to, že ukradla v kostele hostii.     Stará babská pověra totiž říká, že když přidáte krávě do krmení hostii, bude dojit víc mléka. Pověrčivá žebračka Schuchová z Vernířovic jde tedy na Květnou […]