Na strmém ostrohu nad Kašperskými Horami stojí hrad, jehož silueta jako by vyrůstala přímo z temných šumavských lesů. Kašperk měl chránit zemskou hranici, zlatonosný kraj i důležitou obchodní cestu.

Dnes však návštěvníky přitahují také vyprávění o přízraku lezoucím po zdech, tajemné bílé paní a podivných hlasech, které se mají ozývat po setmění.

Kašperk nechává roku 1356 vybudovat český král a římský císař Karel IV. Hrad má střežit hranici s Bavorskem, chránit naleziště zlata a zabezpečovat jednu z větví Zlaté stezky.

Dlouhou dobu jde o významnou pevnost, i její sláva ale postupně upadá. Když pevnost ztratí vojenský význam, začne kvůli nedostatku peněz rychle chátrat. Roku 1616 už je Kašperk opuštěný a královská komora jej prodává městu Kašperské Hory, kterému patří dodnes.

Dlouhá období ticha proměnila zříceninu v ideální jeviště strašidelných příběhů. Praskání dřeva, padající kamínky, ozvěna i prudké změny počasí mohly osamělému strážci znít jako kroky někoho, kdo v hradě dávno neměl být.

Několik strašidel

Nejobávanějším přízrakem Kašperku je Šplhavec. Podle pověsti má bílou tvář, prázdné oční důlky a nepřirozeně dlouhé prsty. Po zdech se pohybuje hlavou dolů, přelézá mezi okny a trestá každého, kdo ho vyruší.

Mezi místními se povídá o tulákovi, který kdysi přespal ve věži. V noci ho probudilo šramocení a spatřil postavu šplhající po zdi. Dal se na útěk, ale během toho ho něco uhodilo do zad, až omdlel. Když se probral, údajně si nedokázal vzpomenout ani na vlastní jméno.

Archivní doklad o takové události neexistuje a původ Šplhavce zůstává nejasný. Ostatně podobně jako je tomu i u dalších legend. Třeba u té o kašperské bílé paní. Ta má kynout z okna paláce a u pasu nosit zlatý klíč od truhly, kterou hlídá zlý pes.

Kdo klíč získá, přijde k bohatství. Jiné pověsti zase posílají do hradních místností dva popíjející kostlivce, na nádvoří létající meče a pod nedalekou kapli kněze s lebkou místo obličeje, jenž o půlnoci slouží mši.

Když mluví prázdné zdi

Příběhy v posledních letech znovu oživují lovci paranormálních jevů. Některé výpravy na Kašperku pořizovaly noční zvukové záznamy a tvrdily, že zachytily odpovědi neviditelných obyvatel hradu.

Jeden tým měl prostřednictvím elektronických přístrojů navázat kontakt s ženskou bytostí jménem Katka, která prý badatelům vyhrožovala a vykazovala je ven. To kastelán hradu Václav Kůs je mnohem zdrženlivější.

Podle něj jsou legendy o strašidlech takovým místním koloritem. „Nemám pocit, že bych viděl nějaké paranormální jevy, ale když večer ve věžích zavírám okenice, tak vím, že nejsem sám,“ říká trochu tajemně.

Jsou tedy všechny ty pověsti a povídačky o paranormálních jevech jen projevem bujné fantasie? Nebo se na hradě opravdu děje něco podivného?