Po vyvolávání duchů může nezřídka jít i o život. O tom se prý v roce 2003 přesvědčila skupina indických studentek. Z dlouhé chvíle se pokusily o kontakt se záhrobím a rozpoutaly tak peklo. Jde o další důkaz, že z nadpřirozenem si není radno zahrávat?

Kromě slavné tabulky Ouija lze s duchy komunikovat i jiným způsobem. Někteří lidé používají takzvanou Planchettovou metodu.

Ta spočívá v tom, že se do dřevěné destičky s kulatým otvorem upevní tužka, vezme se papír a jeden člověk nebo více pak uchopí destičku, která se pohybuje tak, že popisuje papír.

Původně byla tato metoda používaná pro automatické psaní, tedy zapisováním textu bez vědomé kontroly. Někteří lidé se ale domnívají, že v těchto okamžicích můžeme přijímat vzkazy z duchovní světa, od andělů, démonů či zesnulých. Není to nebezpečné?

Je prosinec roku 2003 a indická studentka Sagarika Ghoshal se nudí. Na internátu v Pilani v Rádžastánu vládne nepřirozený klid, protože většina ubytovaných odjela pryč na vánoční prázdniny.

Pro ukrácení dlouhé chvíle nakonec Sagarika společně s několika dalšími studentkami zkusí komunikovat s duchy pomocí tabulky na automatické psaní. Nejprve se nic nestane. Zato následující dny se změní v horor.

Druhý den najde Sagárika jednu z kamarádek ležet na zemi v mdlobách. Dívka jí později líčí, jak se v noci probudila a spatřila za sebou jakýsi rozmazaný stín. Co bylo dál, neví, protože v té chvíli ztratila vědomí.

Další studentce se zase udělá slabo a odběhne si odpočinout do svého pokoje. Nakonec ji však musejí do nemocnice. Tam se probere z těžkých mdlob a vypráví: „Něco mě sedělo na hrudi. Chtělo mě to uškrtit!“ V nemocnici postupně končí další účastnici seance.

Přivolaná okultistka dívkám sdělí, že nevědomky vyvolaly zlého ducha. Aby se ho zbavily, musí mu nabídnout svou krev. Teprve potom přízrak odejde! Opravdu k těmto hrůzám došlo?