V roce 1996 byl v časopise „The International Journal of Heritage Studies“ poprvé použitý termín „temná turistika“. Akademici Foley a Lennon zde jasně upozornili na turistickou přitažlivost míst, kde došlo k utrpení a smrti velkého počtu lidí.

<>

◀▶

Dříve i nyní

Pro temnou turistiku se rovněž používá neutrálnější název thanatoturistika podle řeckého boha smrti Thanata. Koncentrační tábor v polské Osvětimi, památníky genocidy v africké Rwandě či asijské Kambodži, ukrajinský Černobyl – všechna tato místa figurují na špičce světových „destinací“ thanatoturistiky. Debata o této formě turistiky je složitá a vrstevnatá. Turismus je totiž v mnoha lokalitách významným motorem ekonomického rozvoje, a tak vzniká více marketingových studií než psychologických šetření odpovídajících po motivaci lidí k návštěvě těchto míst.

Zastánci thanatoturistiky uvádějí, že forma temné turistiky je přirozená a existovala mnohem dříve, než došlo k její odborné klasifikaci.

Argumentují nejen připomínkou, že už ve starověkém Římě lidé cestovali do amfiteátrů, aby se pokochali souboji a smrtí gladiátorů v aréně. Připomínají rovněž návštěvy italských Pompejí v 19. století či velký zájem veřejnosti o bitevní pole u belgického Waterloo.

Vědci takové závěry sice přijímají, avšak upozorňují, že ve své podstatě je nutno považovat thanatoturistku stále za problematickou a do jisté míry zvrácenou.

Zatím bylo provedeno jen málo psychologických empirických šetření ve vztahu k temné turistice. Pokud už byla realizována, jejich výstupy hovoří o tom, že tato místa nastavují zrcadlo lidské smrtelnosti.

Nejsnadnější formu hodnocení thanatoturistiky představuje frázovité mávnutí rukou, že tento fenomén je pouze výsledkem přesycenosti klasickou turistickou nabídkou.

Problém při vyhodnocení

Zjištění motivace k návštěvě některých míst na špičce žebříčku světové mapy thanatoturistiky bude nesnadné, ne-li přímo nemožné. Již zmíněná polská Osvětim je cílem organizovaných hromadných výprav, školních výletů apod.

Z dílčích zpráv o porušení piety místa ze strany neukázněných turistů, nelze žádné komplexní závěry vyvozovat. Thanatoturistika zve a cíleně přivádí návštěvníky do míst velkého lidského utrpení a smrti.

Lze věřit, že naprostá většina turistů chce poznat a pochopit historii, poklonit se obětem, vyjádřit empatii.

Pak by tedy měla nabídka zájezdů thanatoturistiky na cestovních portálech pozbýt většiny negativních odsuzujících konotací. Alespoň do té doby, než se prokáže, že se ani po dvou tisících letech příliš nelišíme od Římanů, kteří se labužnicky zakusovali do zralých fíků, když před jejich očima bojovali gladiátoři na život a na smrt.

Ti, kteří jdou na smrt tě zdraví! Ta nejtemnější turistika je cestování do hloubky lidské duše.