Zřícenina gotického hradu s názvem „Sirotčí hrad“ se nachází v Pavlovských vrších nad vsí Kletnice. Své jméno dostal podle jedné větve rodu Wehingenů, kteří se nazývali Sirotci, a od poloviny 13. století zde působili.

Údajně jej založil rytíř Siegfried Sirotek. Hrad se později dostal do držení rodu Lichtenštejnů, avšak již v 16. století zpustl.

Z hlediska vlastní stavby je hrad zajímavý neobvyklým řešením. Byl vystavěn na dvou vápencových skalách, mezi kterými je hluboká rokle, zřejmě tehdy překlenutá mostem. Na jižní plošině býval třípatrový palác. Na té severní je zbytek strážní věže, dnes je ale věž veřejnosti nepřístupná.

SKUTEČNÝ SIROTEK

Ovšem s dějinami hradu je spojena údajná událost s vazbou na jméno sirotek. Bylo to v době, kdy na hradě působil jako správce hrabě Číčos. Byl členem řádu templářů, a proto byl vázán příkazy tohoto řádu.

Právě v době, kdy očekával se svoji ženou Růženou narození prvního potomka, přišel příkaz, aby se rytíř zúčastnil vojenského tažení. Vzhledem k situaci v rodině však rytíř odmítl příkaz uposlechnout.

Následek na sebe nedal dlouho čekat. Vzápětí, po narození syna, se na hrad dostavil kontur řádu. Paní Růžena, netušící následky návštěvy, kontura požádala, aby se stal kmotrem syna.

Ten souhlasil, a protože tehdy kmotr vybíral jméno, nechal jej pokřtít jako Orphanus, což v překladu znamená sirotek. Jak krutý to byl výběr, to se ukázalo vzápětí.

ČIČOS POPRAVEN

Za údajnou zradu řádu byl poté rytíř Čičos na hradě popraven. Nešťastné vdově Růženě žalem puklo srdce. Následně byla pobita i posádka hradu a komtur nyní se skutečným sirotkem Orphanem odjel z hradu.

O osudu chlapce se nic nevědělo, ale když se jako dospělý vrátil na hrad, nalezl zde jen vetchého starce, kterému se podařilo ukrýt před řáděním komtura a jeho družiny. Když mu komtur vyprávěl krutý osud jeho rodičů, Orphan prý zešílel a zabil se.

Od té doby prý byl občas spatřen jeho duch, jak tryskem v noci vyráží na koni po širokém okolí. Ale není jediným duchem na bývalém hradě.

Také jeho otec Číčovský, za jasných nocí při úplňku prý obchází trosky a za chrastění brnění marně hledá svoji manželku a syna. Jen hlava nad brněním chybí. Tu si musí nosit duch rytíře pod paží.

Těžko říci, zda duchové Sirotčího hradu ještě dnes děsí náhodné návštěvníky, jak tomu bývalo v minulosti. Ale úchvatné pohledy na hrad posloužily filmařům při vytváření atmosféry ponurých či loupežnických scén v exteriéru.