Héraklés, nebo také latinsky Hercules patří v řecké mytologii mezi nejslavnější hrdiny. Jako syn vládce bohů Dia a krásné pozemšťanky Alkmény, byl obdařen nejen nadlidskou silou, ale také odvahou i důvtipem. Proto se jeho jméno stalo pojmem pro muže hrdiny.

Stal se sám bohem a jako jediný získal nesmrtelnost. A jak k těmto poctám přišel? To prý když jako pozemšťan zemřel, uvítal jej na Olympu Zeus se všemi bohy.

Obdržel nektar a ambrózii, neboli pokrm bohů, a za vykonané hrdinské činy a ho Zeus prohlásil nesmrtelným.

Herkules byl proto uctíván a obdivován nejen po celém Řecku, ale i v Římě. Na tehdejší dobu to byl skutečně pořádný chlap, vysoký asi 2 metry, o váze kolem 150 kilogramů.

HERKULŮV CHRÁM

Na počest jeho činů vzniklo mnoho výtvarných děl i chrámů. Jedním z nich byl Herkulův chrám v jordánské metropoli Ammánu, postavený někdy těsně po roce 160 našeho letopočtu. Tehdy byl Ammán pod římskou nadvládou.

Muselo jít zřejmě o významné místo, když stavba chrámu převyšovala i ty, které stály přímo v Římě.

Dnes už z chrámu zbyly jen trosky. Ale přece jen něco pozoruhodného se zachovalo. Na zemi v blízkosti bývalého chrámu leží torzo ruky, konkrétně tři prsty lidské postavy v nadživotní velikosti.

Při pohledu na ně se lidem vybaví, jako by se snažily vyrvat kus skály ze země. Opodál ještě leží kus lokte, takže je jasné, že jsou torzem impozantního sochařského díla vytvořeného antickými umělci.

JEDNA Z NEJVĚTŠÍCH SOCH SVĚTA

Dodnes není však bezpečně potvrzeno, koho socha představovala ani proč byla zničena. Ale zřejmě jde o Herkula. Je zde logické spojení s chrámem. A také kdo jiný by asi byl zpodobněn tak pompézním způsobem.

Z dochovaných parametrů ruky byla odvozena i výška celé sochy. Ta tehdy dosahovala něco přes 12 metrů. Šlo tedy o jednu z největších soch lidské postavy na světě, jaká kdy byla vytvořena.

Preciznost zpracování prstů dává tušit, že šlo i o perfektní umělecké dílo. Záhada zničení sochy zřejmě není také nevysvětlitelná. V oblasti se často vyskytovala zemětřesení a tak asi statika sochy byla porušena.

Rozbité kusy kamene potom zřejmě sloužily jako vhodný stavební materiál pro okolní obydlí.

ZBYLY JEN TŘI PRSTY

A tak jako u řady jiných starobylých artefaktů největší záhadou bude především dovednost a umění starých umělců. Doprava materiálu, jeho opracování, způsob vztyčení a ukotvení sochy muselo být perfektně zvládnuto.

Nevíme, kdo byl autorem sochy, ani nevíme s jistotou, koho představovala. Žádné zprávy o tom se nám nezachovaly. Zbyla jen neobyčejná troska ruky se třemi zachovalými prsty zatnutými do skály.

To je zřejmě vše, co zde z bájného Herkula zbylo i když jeho věhlas bude žít v bájích dál.