Jedenáctého února 1858 jde černovlasá dívka Bernadette Soubirous (1844–1879) z jihofrancouzské  vesničky Lurdy na klestí k Massabiellské jeskyni ležící u řeky Gavy. V růžovém keři před jeskyní se jí údajně zjeví paní s růžencem v rukou. Domů se Bernadette vrátí už jako zcela jiná dívka.

Vznešená madam se společně s dívkou pomodlí. Zmatená Bernadetta pak uhání domů a ví, že se s dámou nesetkala naposledy. Za tři dny se jí zjeví opět. Dívka se při setkání dostane do stavu hluboké extáze, kdy nevnímá okolí a necítí ani žádnou bolest.

O dalších pár dní později přízračná světice pronese: „Nemohu slíbit, že tě udělám šťastnou na tomto světě, ale na druhém!“  V neděli 21. února se společně s dívkou vydává k jeskyni dav několika set osob. Všichni chtějí vědět, zdali jde o zjevení Panny Marie.

Kromě Bernadetty svatou Pannu nikdo nikdy nespatří. Bohorodička prý však dívce předává poselství. Kromě pokání žádá, aby byl v Lurdech vystavěn kostel. 25. února dostane Bernadetta od Panny Marie zvláštní úkol:

„Jdi tam, k prameni, umyj se a napij!“ Dívka poslechne, i když ví, že na místě, které Maria určila, žádný pramen není. Otře se tedy blátem, a náhle zde skutečně vytryskne pramen. Brzy se zjistí, že voda z něj je léčivá. O zázračných uzdraveních se záhy dozví celý svět.

Došlo k slunečnímu zázraku?

V polích u portugalské vísky Aljustrel nedaleko města Fátima se 13. května 1917 třem pasáčkům zjeví Panna Marie. „Čiňte pokání za hříšníky,“ říká jim a oni ji poslechnou. Začnou konat kajícné skutky a nabádat ostatní, aby milovali své bližní.

Panna Maria se od tohoto dne zjevuje vždy jednou měsíčně, a to vždy 13. ve stejný čas. Lúcia dos Santos (1907–2005), její sestřenice Jacinta Marto (1910–1920) a bratranec Francisco Marto (1908–1919) od ní obdrží každý své osobní tajemství.

První obsahuje popis pekla, druhé, jak se od něj uchránit a třetí, které je světu představeno až v roce 2000, obsahuje jakýsi popis trestu a pokání. Proč jej církev zveřejnila až po tolika letech?

Neskrývá poselství ještě něco, co církev doposud tají?  Poslední zjevení se uskuteční 13. října. Za hustého deště se k vísce vydá na 70 000 lidí. Kolem poledního se však mraky roztrhají a lidé spatří oslnivý sluneční disk, který rotuje po obloze a hýří barvami.

Slunce údajně spadne k zemi a po chvíli se vrátí na své místo. Šlo o vidinu, kterou mělo několik set tisíc lidí? Nebo byla potvrzena boží existence?

Podstupujte oběti! 

Čtyři španělská děvčata, Maria Conchita Gonzales, Mari–Loli Mazono, Jacinta Gonzáles a Mari–Cruz Gonzales, ve věku 11–12 let údajně potkají u své rodné vísky San Sebastian de Garabadal anděla a Pannu Marii.

Proč je svaté bytosti vyhledaly? Dívky se 18. června 1961 vydávají na lup jablek do cizí zahrady. Náhle z čistého nebe zahřmí a vyděšená děvčata se vylekají.

Pak zahlédnou tajemnou postavu anděla, který jim oznámí, že se setkají se samotnou Pannou Mariií „Zjevila se nám krásná bytost zahalená do oslnivé záře, která neoslepovala,“ napíše si později do svého deníku Conchita. Měly dívky hromadnou halucinaci?

Panna Marie k dívkám promluví až 4. července. Lidem vzkáže: „Musíte podstupovat pokání. Přijímejte také častěji Svátost Oltářní (hostie a víno u přijímaní–pozn. red.), nebo přijde trest boží!“ Do roku 1965 se pak Marie děvčatům zjevuje mnohokrát.

Čtveřici je možné zastihnout ve stavu hluboké extáze kdekoliv: doma, v ulicích nebo na hřbitově. Lékaři, kteří zkoumají jejich psychické zdraví, potvrdí, že se jedná o nevysvětlitelné stavy způsobené zřejmě duchovní podstatou.