Když spojenecké armády porazily hitlerovské Německo, našly na dobytém území celkem 277 tun zlata. Podle historiků se však může jednat o pouhou polovinu majetku, který nacisté během druhé světové války nashromáždili.
Kam zmizel zbytek?
Badatelé John Loftus (*1950) z USA a Mark Aaarons (*1951) z Austrálie vyzpovídali některé agenty amerických tajných služeb a došli k šokujícímu závěru. Zlato podle nich na konci a těsně po válce putovalo přes Rakousko do Itálie a tzv.
německo-vatikánským spojením do Jižní Ameriky. Argentina i další latinskoamerické země po roce 1945 přijaly až 30 tisíc nacistických uprchlíků. Ti podle obou badatelů postupně posílali zlato zpět do západního Německa, které se po válce neuvěřitelně rychle postavilo na nohy a mezi lety 1948 a 1951 zažilo to, čemu nyní říkáme německý hospodářský zázrak.
Je možné, že byl alespoň zčásti zapřičiněn kradeným majetkem?
NA OSTROVĚ ZAKOPÁNO?
To ale není jediná konspirační teorie, obklopující ztracené nacistické bohatství. Podle různých názorů by mohlo být zakopáno na různých neobydlených ostrovech, na Antarktidě, případně se ho prý zmocnil Vatikán, nebo v souladu se rčením o svícnu a tmě by se poklad mohl nacházet třeba v Německu.
Dlouho bylo horkým kandidátem jezero Toplitz, položené vysoko v rakouských Alpách. Bývalí SSmani údajně po válce najali potápěče, kteří jim ho měli vylovit. Pověst o skrytém pokladu se rozšířila a přilákala na místo tolik dobrodruhů, že vláda musela potápění v jezeře nadobro zakázat.
