S jihočeským hradem Choustník (nedaleko Tábora) je spojeno mnoho pověstí. Některá z těchto vyprávění se vážou k jeho podzemí. Je pravdou, že je naplněné zapomenutými poklady?!

Své se o tom měl dozvědět chudý krejčí z vesnice pod hradem. Nešťastník je zatížen mnoha dluhy. Když jednou v hlubokém zoufalství kráčí lesy kolem choustnické zříceniny, potká stařenu s velkou nůší. Nabídne staré ženě, že jí s těžkou nůší pomůže.

Ani se nediví tomu, že babka chce jít nahoru na hrad. Teprve když tam dosupí, všimne si, že stařenka zmizela. Co ale zůstalo, je nůše plná zlata! Krejčí neváhá, poplatí dluhy a ještě mu spousta zlata zbude.

Zatímco ostatní pověsti o Choustníku budou zřejmě výplodem fantazie, tato by mohla mít pravdivé jádro. Z jakého důvodu?

Na počátku 14. stol. je spolumajitelem hradu pan Beneš z Choustníka. Tento šlechtic má roku 1318 soudní spor s Vilémem z Vožice, jemuž prý uloupil koně a další majetek v ceně šedesáti hřiven stříbra.

Vilémovi Vožickému musí Beneš z Choustníka škodu uhradit. Jenže třeba jsou i jiné majetky, jichž se nenechavý pán zmocní a nikdy se mu na to nepřijde. V roce 1322 prodávají Beneš s bratrem hrad Rožmberkům a stěhují se do východních Čech.

Může něco z jejich neprávem nabytých pokladů zůstat ukryto v podzemí hradu? Nebo jsou to naopak páni z růže, kdo na nedobytném Choustníku soustředí v době husitských válek svoje poklady?

Třeba zde opravdu něco z nich zůstane a krejčí má to štěstí, že na poklad narazí. A babka s nůší? Možná sbírala pod hradem klest, nůši si na chvíli odložila a podnikavý krejčí ji popadl, aby měl v čem odnést své neočekávaně získané bohatství. Ale to už popouštíme uzdu příliš velké obrazotvornosti.