Pokud vám slovo „mikve“ nic neříká, tak vězte, že jde o lázeň k rituální očistě ortodoxních Židů. Zmínka o ní je už ve starém zákoně a od biblických časů se moc nezměnila ani do dneška. Název pochází hebrejštiny a znamená v tomto případě výraz pro shromáždění vody, tedy nádrž či lázeň.

Ovšem až do současnosti vždy jen přírodní vodu, nikoliv z vodovodního řádu apod. Mikve tedy musely mít přirozený přítok a odtok vody.

Rituál ponoření lidí pod hladinu vody v takovéto lázni značil, že člověk se duchovně očišťuje a to před významnými svátky, jako je šabat, před svatbou nebo u žen po menstruaci a porodu. Ponoření v mikvi je považováno za akt pokání a je zvykem, že se muž ponořil třikrát.

Očištění v lázni bylo nutné též při konverzi k judaismu. Provedení mikve se od těch nejstarších až po současné moderní se příliš neliší, do lázně se schází po schůdcích a ta musí být tak hluboká, aby umožnila věřícímu se ponořit pod hladinu.

Nejčastěji šlo o kamenné prostory pod obytnými nebo církevními stavbami. Také na našem území se zachovalo několik historických mikví. Nejznámější je například ta v areálu Pinkasovy synagogy. Byla objevena náhodně v roce 1968 při provádění izolace stavby synagogy před spodní vodou.

Ač původně pochází z 16. století, slouží svému účelu až do sou-časnosti a prohlédnout si ji mohou i běžní návštěvníci a turisté. Ale i v současné době se někdy podaří objevit původní mikve.

V Mikulově byla při výstavbě domů ve sklepě nalezena asi 300 let stará, kompletně zachovalá mikve a po jejím vyčištění a vybudování vstupu do podzemí zpřístupněna veřejnosti. Unikátním nálezem archeologů, starým asi rok, je rituální lázeň v Chrudimi.

Zdejší mikve pochází ze 16. století a a svým provedením je evropský unikát. Na rozdíl od všech dochovaných u nás i jinde v Evropě je rozdělena na dvě části. První část sloužila jako čistička vody, druhá pak k samotnému rituálu očisty.

Proto po dokončení úprav budou archeologové usilovat o zápis chrudimské mikve mezi kulturní památky. Zajímavostí je, že zdejší komunita Židů nebyla velká, ale mikve pro běžný život i malé komunity byla zřejmě potřebná.

Vždyť kromě duchovní očisty těla sloužila například i k očistě nádobí, příborů apod. před prvním použití, pokud nepocházely ze židovského zboží. Původní dům, pod kterým chrudimská mikve stávala, již neexistuje, ale ona se samotná zachovala.

Tato skutečnost vede k tomu, že v oblastech, kde žila nějaká komunita Židů, je možné, že budou nalezeny i další zapomenuté mikve. Ve světě se budují i nové mikve, které přeci jen mají lepší komfort. Například pro ženy je připojen i kosmetický salon nebo kadeřnictví.