Nad odhalenými hroby stojí archeologové a se zachmuřeným výrazem ve tváři si prohlížejí jejich obsah. V roce 2000 narazí dělníci na okraji Českého Krumlova na ostatky několika lidských těl.
Nález není sám o osobě nijak překvapivý, neboť zde kdysi stával hřbitov. Archeology však udiví netradiční poloha mrtvých těl. Ta totiž nese známky protiupírského rituálu.
Mrtvoly mají useknutou hlavu a v čelistech dvou z nich je položen kámen, který se v minulosti vkládal do úst domnělým upírům. U jednoho z pohřbených dokonce odborníci naleznou kůl, jímž bylo nešťastníkovi možná probodnuto srdce.
Při následném rozboru vyjde najevo, že těla pocházejí z první poloviny 18. století, tedy z doby, kdy na krumlovském zámku vládla Eleonora Amálie ze Schwarzenberka (1682–1741). Že by na vyprávěních o princezně milující vlčí mléko a lidskou krev něco bylo?
A co vlčí mléko?
Neustálé povrzávání parket v komnatách Adama Františka ze Schwarzenberka (1680–1732) dává tušit, že kníže o něčem usilovně přemýšlí a přechází přitom z jedné strany místnosti na druhou. „Bezmála dvacet let od svatby a dědic nikde,“ povzdechne si.
Už v roce 1701 si totiž bere za manželku pohlednou Eleonoru Amálii z Lobkovic. Ta sice o pět let později přivede na svět dítě, jde však o dceru. Pár se proto pokouší o dalšího potomka. Následná těhotenství ale končí potratem.
Kněžna se však doslechne o zázračných schopnostech vlčího mléka. „O něm se tradovalo, že může pomoci ženám ke zvýšení plodnosti a narození syna,“ připomíná českokrumlovský kastelán Pavel Slavko (*1956). Kněžna proto začne na zámku chovat vlky a pít jejich mléko.
Konečně syn!
Krumlovským zámkem se rozlehne hlasitý dětský pláč. Po skráních bledé Eleonory ze Schwarzenberka stékají krůpěje slaného potu a v náručí drží právě narozeného chlapečka.
Devět měsíců po návštěvě katedrály svatého Víta totiž v roce 1722 konečně přivádí na svět vytouženého syna, kterému dá jméno Josef Adam (1722–1782).
„Pokud si uvědomíme, že lidé na začátku osmnáctého století běžně umírali mezi čtyřicítkou a padesátkou, porod zdravého dítěte u čtyřicetileté ženy představoval skutečnou senzaci,“ upozorňuje publicista Marek Kerles.
Splete si ho s jelenem
Z hustého lesa se vynoří pětice jelenů. Císař Karel VI. (1685–1740) leží schovaný v křoví a mžourá do dáli. Když spatří cosi uhánět po palouku, zacílí, nebo si to alespoň myslí, a vystřelí.
Vzhledem k tomu, že už od dětství špatně vidí, trefí namísto jelena vyděšeného knížete Adama Františka ze Schwarzenberka, který stál na protější straně louky. Ovdovělá Eleonora ze Schwarzenberka jen těžko přemáhá smutek.
„Neměla jsem si zahrávat s černou magií a temnými silami,“ vyčítá si údajně. V posledních letech se totiž stále více zajímá nejen o okultní vědy, ale i o množící se případy vampyrismu.
Přes den zpravidla spí
Znepokojení českokrumlovských obyvatel vzrůstá. Před zámkem zastavují kočáry a vystupují z nich podivně oblečení muži. Kněžna navíc ztratila přirozenou barvu pleti a celá postupně zesinala.
V noci se na zámku svítí a ozývá se z něj vytí vlků a další zvláštní zvuky. Podle dnešních historiků trpěla rakovinou slinivky břišní a dělohy, díky níž byla velmi bledá a nemohla dobře spát. Kde je pravda?
Pohřební průvod opustí krumlovský zámek a zamíří ke kostelu svatého Víta. Prostou rakev Eleonory ze Schwarzenberka nenesou významní šlechtici, jak je zvykem, ale nejchudší obyvatelé města.
V roce 1741 totiž těžce nemocná kněžna odjíždí na léčení do Vídně, kde však umírá. Císařův osobní lékař prý u ní krátce před smrtí zpozoruje příznaky vampyrismu. Po smrti je proto provedena pitva, při níž je kněžně vyňato srdce.
Proč však kněžnu na její poslední cestě doprovází jen chudina? A z jakého důvodu je na její náhrobek vytesána lebka se zkříženými hnáty? To zůstává dodnes záhadou…
